Nejen „šéf“ řeckých bohů Zeus, ale i starořecký bůh Slunce Helios se mohl pochlubit sochou, která se patřila mezi sedm divů světa.
Rhódský kolos, jak se monumentu obvykle říká, postavili obyvatelé ostrova Rhódos jako výraz vděčnosti za pomoc při odražení invaze Démétria Poliorkéta, syna makedonského krále Antigona I. Monofthalma.
Termín kolos je zcela na místě, socha dosahovala výšky třiatřiceti metrů.
Legendy praví, že Hélios stál rozkročený v místním přístavu a pod jeho tělem proplouvaly lodě. Výpočty však ukázaly, že něco takového bylo nemožné, chodidla sochy by totiž musela být od sebe vzdálena 12 metrů. Jenže to by se musela rozlomit.
Socha pravděpodobně stála u vjezdu do přístavu, ale jen na jednom břehu. Skulptura se skládala z vnitřních mramorových sloupů, které sloužily jako podpěry. Na ně byly upevněny železné pláty a plášť sochy byl z bronzu. Héliova tvář pak byla pozlacená.
Ambiciózní monument nezdobil Rhódos příliš dlouho. V roce 226 př. n. l. postihlo ostrov zemětřesení a socha se sesula k zemi.
Trosky díla pak po staletí ležely na místě, dokud v sedmém století nepřišli Arabové a cenný materiál si neodvezli.
