Den, který byl v kalendáři zapsán jako 11. září 1951, začal na ašské železniční stanici jako každý jiný, ale nakonec skončil jako výjimečný. Celý příběh přitom začíná v Praze, odkud pět minut před desátou vyjíždí rychlík směřující k Chebu.

Cesta ubíhá bez problémů, nic nenasvědčuje jejímu dramatickému závěru.

V místě cíle byl vlak rozpojen a jeho tři vagony poté pokračovaly jako osobní vlak do Aše, po Hranicích druhého nejzápadnějšího města Čech.

Když vlak mířil na ašské nádraží, strojvedoucí Jaroslav Konvalinka přidal rychlost a jeho vlak doslova prosvištěl stanicí.

Jen pár zasvěcených z osazenstva vlaku tušilo, že před tím strojvedoucí s dalším organizátorem akce Karlem Truksou uzavřel brzdová potrubí, aby případní zmatení cestující nemohli použít záchrannou brzdu.

Zdejší příslušníci armády i bezpečnosti na vše jen nevěřícně koukali. Konvalinka prorazil zátarasy a pokračoval po trati, která vedla k německým hranicím. Vlak zastavil až na německém území. Až v tu chvíli se většina cestujících s úžasem dozvěděla, kde že vlastně jsou.

Vlak poté zvolna dojel na nádraží v německém Selbu.

Ve vlaku cestovalo celkem 110 lidí, většina z nich se ovšem vrátila do Československa. Na západě zůstalo 33 osob, jejichž příbuzným se poté komunistická policie tvrdě pomstila.