Dálný východ včetně Číny se v 19. století stává centrem zájmu velmocí. O svůj vliv se zde bije i Rakousko-Uhersko, které nejprve v roce 1869 naváže s Čínou diplomatické styky a poté plánuje postavit na čínském pobřeží svoji základnu.

I když od nápadu nakonec ustoupí, alespoň v Pekingu v roce 1896 zakládá velvyslanectví. Číňané už ale začínají mít cizinců včetně Rakušanů plné zuby. Agresivní politika koloniálních velmocí jim pije krev. Roste proto počet tajných spolků, tzv.

boxerských organizací, zaměřených proti cizincům, které praktikují tradiční bojová umění.

Rebely podpoří císařovna

Ve spolcích se nejdříve sdružují lidé prostého původu, ale později získávají podporu i vyšší společnosti. V roce 1900 už sympatie otevřeně projevuje i císařský dvůr. Vzniká tzv.

boxerské povstání, kdy rebely podpoří i císařovna Cch’-si tchaj-chou (1835–1908) a pustí je do Pekingu. Rakousko-uherské vyslanectví je jako první na ráně, protože stojí na okraji Diplomatické čtvrti.

Desetidenní dobývání

Velmoci se rozhodnou společně povstání potlačit. Rakousko-uherské námořnictvo má u čínských břehů čtyři válečné lodi a celkem 1600 námořníků. 4. srpna 1900 dají velmoci svým jednotkám pokyn k útoku. Po deseti dnech je Peking dobyt.

Rakousko-Uhersko získává jako odměnu za pomoc při potlačení povstání koncesi v Tchien-ťinu. O území ale přichází v roce 1917 během první světové války.