Když 6. května 1889 proudí davy lidí na právě otevřenou světovou výstavu v Paříži, nemohou minout čerstvě dostavěnou Eiffelovu věž. Právě ona totiž tvoří vstupní bránu do expozice.

Mnozí ale nemají pro dílo francouzského inženýra Gustava Eiffela (1832–1923) žádné pochopení. Jedním z hlavních odpůrců se stává spisovatel Guy de Maupassant (1850–1893).

Údajně dokonce načas odjede z Paříže, aby se na novou dominantu města nemusel koukat. „Není na tom dost, že je vidět ze všech stran, že je v každé výloze, ale ona je i v každém tištěném materiálu…“ prohlašuje prý nespokojeně.

Stavba, budovaná od 28. ledna 1887 do 30. března 1889 na počest světové výstavy v Paříži, má dost odpůrců.

Nakonec ji ale vezmou na milost i ti nejzavilejší z nich… Původně předkládá Gustav Eiffel svoje návrhy na ocelovou věž radním ve španělské Barceloně, kde se má konat světová výstava už v roce 1888. Radní ale jeho návrh nakonec odmítnou, protože jim připadá příliš nákladný a také nevkusný.

Vítězství díky výpočtům

Proč v roce 1886 vyhrává soutěž na stavbu nové věže právě Gustav Eiffel? Ostatní účastníci většinou sázejí na odhady, zatímco on provádí přesné výpočty, které umožní ušetřit náklady. Počítá také s levnější svářkovou ocelí.

Díky tomu se nakonec stává vítězem mezi 107 návrhy. Tým 50 inženýrů musí narýsovat celkem 5300 výkresů, aby vůbec bylo možné vyrobit celkem 18 038 ocelových dílů věže.

Když dokončí své dílo, přebírá štafetu asi 150 dělníků, kteří musí podle nákresů v továrně Levallois-Perret na okraji Paříže ocelové díly zhotovit.

Práce na vlastní montáži na Martových polích se chopí 250 dělníků, kteří se budou na stavbě ohánět 2 roky, 2 měsíce a 5 dnů. Musí usadit konstrukci 7300 tun kovových nosníků. K jejich spojení spotřebují 2,5 milionu nýtů.

Dělníci stávkují

Dělníci začínají pracovat už v 6.30 hodin ráno, aby stihli termín. Eiffel je ale platí docela dobře a dokonce jim postaví závodní kuchyně, které dodávají jídlo přímo na věž.

Na druhou stranu ale trvá na přísné kázni, například popíjení alkoholu znamená okamžitý vyhazov. Přesto začnou dělníci v září 1888 stávkovat. Nechtějí pracovat 9 hodin v zimě a 12 hodin v létě. Chtějí také vyšší platy. Eiffel jim nakonec vyhoví.

Na základě finančních podmínek projektu dostává Eiffel na stavbu dotaci 1,5 milionu franků, což činí 20 % celkových nákladů na stavbu. Na druhou stranu se ale zavazuje, že se celá věž vážící 10 100 tun nesmí zřítit ani při extrémním větru.

Pokud by se tak stalo, musí jeho firma nahradit všechny způsobené škody. Výška věže činí 300,65 metru. Do roku 1930 proto drží věž prvenství nejvyšší stavby na světě. Pak ji překoná newyorský mrakodrap Chrysler Building, který se tyčí do výše 318 metrů.

Půdorys stavby činí 1,6 hektaru. Stavba stojí na 16 pilířích (v každém roku čtyři).

Nahoru míří 2 miliony lidí

Návštěvnost věže je obrovská. Jako první vyjde 1710 schodů sám autor projektu. Stane se tak hned po dokončení stavby 31. března 1889. Během světové výstavy v období  6. –15. května 1889 ocelovou konstrukci zdolá neuvěřitelných 28 922 návštěvníků.

Každý musí zaplatit vstupné, které činí 5 franků na osobu. Za první rok existence se nahoru vyšplhají 2 miliony lidí. Věž vydělá 10 milionů franků. Když roku 1909 končí dvacetiletá koncese na věž.

Její tvůrce si to uvědomuje, a tak s předstihem přesvědčí francouzského kapitána Gustava Ferriého (1868–1932) zodpovědného za bezdrátová spojení v armádě, že by se věž dala využít i k radiovému spojení. Sám dokonce zaplatí potřebnou výbavu.

Dočká se nejenom prodloužení koncese, ale i toho, že v roce 1913 lze radiový signál z Eiffelovky zachytit i ve vzdálenosti 6000 km.