Ctihodný pražský měšťan čeká roku 1670, až dorazí do města poštovní dostavník. Moc dobře si totiž spočítal, že se mu lépe vyplatí vyrazit do Vídně s ním, než si na cestu najmout nákladný kočár. Ušetří, a že pojede společně s balíky, mu ani moc nevadí.

Historie pošty se u nás datuje od roku 1526, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský (1503–1564).

Právě jeho volba si vynutila vznik poštovního spojení mezi Prahou a Vídní, bylo totiž nezbytné co nejrychleji informovat Vídeň o volebních výsledcích. Už rok po Ferdinandově volbě fungovalo mezi Praha a Vídní stálé poštovní spojení. Málokdo ovšem tuší, že rakouskou poštou mohli cestovat i lidé.

Chudina nemá na cestu

Kdy přesně začnou poštovní vozy brázdící cesty v rakouské monarchii přibírat i pasažéry, se zřejmě přesně zjistit nedá. Stane se tak ale nejpozději po třicetileté válce (1618–1648). Cestují především střední měšťanské vrstvy.

Chudší lidé na to nemají, protože za každou ujetou míli se platí jeden zlatý (za dva zlaté bylo ve 2. polovině 17. století možné koupit vepře).

Pasažér se nemusí o nic starat

Rychlost přepravy přitom není nijak závratná, většinou vůz nezvládl větší vzdálenost než míli (1,5 km) za hodinu. Další zdržení znamenaly zastávky na jídlo v délce většinou od čtyřiceti minut do tří hodin a také noclehy. Cestující ale měl výhodu, že se nemusel o nic starat.

Za rychlost se připlácí

Pokud chtěl jet rychleji, mohl cestovat extrapoštou, mimořádným spojem za vyšší jízdné. Na cestách se počítalo i se zavazadly. Do deseti liber váhy (cca 4,5 kg) byla jejich přeprava zdarma, za těžší tašky se ovšem platilo.