Píše se rok 100 n. l. Římskému dělníkovi kručí v žaludku. Jenže dnes nemá čas zaběhnout domů na oběd. Když proto na Via Appia míjí stánek s rychlým jídlem, přistoupí k němu a koupí si alespoň trochu dušené zeleniny, kterou v rychlosti zhltne a utiší hlad.
Už ve starověku žijí lidé uspěchaný život a někdy ani nemají čas se pořádně najíst. Ve starověkém Římě se proto rodí bufety, které se otevírají do ulice nebo mají obslužný pult rovnou venku před restaurací.
Není si zde často kam si sednout a jídlo sníst, a proto si ho lidé vezmou s sebou „přes ulici“. Fastfood tedy není moderní novinkou.
Bary patří plebejcům
Prodavači u pultu na ulicích ve starém Římě nabízejí jednoduché občerstvení. Jde například o chléb namočený ve víně, vařenou zeleninu nebo dušené maso.
Takzvané popiny, vinné bary určené pro nižší plebejské vrstvy obyvatel, tedy především otroky, dělníky a čeleď, vaří jednoduchá jídla a k nim servírují nepříliš kvalitní vína.
K vínu patří horká voda
Obvykle v jídelníčku popin nechybí olivy, chléb a nakládaná zelenina. Trochu noblesnějším typem starořímských fastfoodů se stávají takzvaná thermopolia. Jméno dostávají podle horké vody, která se zde vždy přidává k vínu.
Jídlo přes ulici ve fíkovém listu
Místnost thermopolia má rohový stůl, do kterého se zapouštějí hliněné nádoby, a do nich se vkládají jídla. Někdy si jídla mohou lidé také vzít s sebou zabalená do fíkového listu. V menu zde najdeme směsi fazolí, čočky nebo jiné zeleniny, ale také dušené maso.
Ovšem starověké fastfoody nejsou jenom římskou specialitou. Podobné vznikají v jižní a východní Asii, kde se v denní nabídce objevují hlavně různé druhy nudlí, na Středním Východě zase plněné chlebové placky a falafel (jídlo z cizrny).
