Skip to content

Pýcha našich rašelinišť

Střevlík Ménétriésův (Carabus menetriesi), řazený do červeného seznamu ohrožených druhů, se u nás vyskytuje pouze v přilehlých Rakouských a Německých oblastech.

Střevlík se živí slimáky a pavouky.

Nejlepší podmínky pro pozorování jsou od poloviny dubna, jeho maximální výskyt je pak během května a června.

Výzkum je důležitý, protože se jedná o endemický druh, který žije výhradně v rašeliništích na Šumavě, v Bavorsku a Rakousku. Tedy na území, které je historicky známé jako Silva Gabreta a leží na příhraničním území tří států,“ vysvětlil entomolog Jaroslav Boháč, jeden z našich nejuznávanějších odborníků na hodnocení a ochranu biodiverzity, krajinnou ekologii a šetrné využívání krajiny.

Střevlík kožitý je dravý brouk, největší zástupce čeledi střevlíkovitých v Česku.

Odborníci se také zaměřují na snášenlivost střevlíkovitých brouků na klimatické změny, jsou totiž velmi citlivými bioindikátory vlhkostních poměrů v krajině. „Imise a následné kyselé deště zdevastovaly řadu severočeských rašelinišť.

To vedlo k jeho velkému ústupu v oblasti Krušných hor. Naproti tomu rašeliniště na Šumavě nebyla imisnímu zatížení vystavena takovou měrou a střevlík zde žije v několika lokalitách,“ doplnil Pavel Pechoušek, manažer ZO ČSOP ONYX.

Foto: wikipedia.org, sdn.cz
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Příroda
Zobrazit více …