Když zajde Slunce, kdo se stává hvězdným vládcem nebe? Dobře se oblečte a vyrazte na pozorování. Sírius, zvaný také Psí hvězda, se nám totiž právě v zimě odhaluje ve své největší kráse!
Nejprve s námi nahlédněte do starého Egypta. Tady jsme uprostřed léta a všichni očekávají nejdůležitější den roku – kdy se bohyně Sophet (později Eset či Isis) z podsvětí vrátí zpět na oblohu. S ní totiž přicházejí i životadárné záplavy na Nilu!
Ohlašovatelkou úrody a blahobytu je ve skutečnosti hvězda Sírius, nejasnější perla nočního nebe, která lidem každý rok asi na 70 dní zmizí z očí.
Přesně 70 dní proto v Egyptě trvá proces mumifikace mrtvých těl. Pravidelnost se však hodí i pro měření času, a tak se podle Síria začnou také upravovat kalendáře.
Vracející se hvězda navíc inspiruje mýtus o ptáku fénixovi, který se zrodí kdesi k dálce z vlastního popela a v chrámu v Heliopoli vzplane na hranici. Později ale povstane a objeví se znovu.
Svátek roku
Pro Řeky a Římany je východ Síria počátkem tzv. psích dnů, nejteplejší části roku. Mimo jiné věří, že právě na psy může mít výrazná hvězda nepříznivý vliv.
Se psem spojují hvězdu i Sumerové, kteří ji pozorují minimálně od roku 1000 př. l., nebo Arabové, podle nichž z ní padají psí sliny, způsobující záhadnou fata morganu. Inuité i středoameričtí indiáni vidí v hvězdě psí tvář a berou ji i jako ukazatele směru.
V mnoha kulturách již od dob antiky vzniká řada staveb orientovaných právě podle východu Síria.
Má to však háček – dnes už k němu nesměřují a není to tak ani v roce 1718, kdy se změnám pozice hvězdy snaží přijít na kloub anglický astronom Edmund Halley (1656 – 1742).
Sírius tehdy pomůže k odhalení, že hvězdná obloha není neměnná, ale neustále se nad námi otáčí!
Nedá se přehlédnout!
Dnes nám Sírius pravidelně mizí z oblohy v květnu, na počátku srpna už ho opět můžeme spatřit nad východním obzorem. Nejprve těsně před východem Slunce, postupně se zjevuje stále
dříve a v lednu ho najdete už na večerním nebi!
Pokud byste váhali, asi 5x si prodlužte směrem na jihovýchod střední pás souhvězdí Orion. Jasnou bílomodrou zář ale nejspíš přehlédnete, Sírius je suverénně nejjasnější hvězdou oblohy a září skoro dvakrát více než druhá nejjasnější hvězda Canopus!
Sám o sobě tedy žádnou velehvězdou není, je pouze asi dvakrát větší než Slunce. Díky povrchové teplotě okolo 10 000 stupňů ale 25x svítivější!
Na naší obloze je však tolik nápadný proto, že se nachází docela blízko. Při vzdálenosti 8,6 světelných let je od nás asi 50x blíže než Polárka!
2 v 1
Zda se na jméně Psí hvězda staré kultury shodly náhodou, nebo vyšly z jedné tradice, není jasné. Sírius už však jasně pochází ze staré řečtiny a znamená „blikotající či jiskřící“.
Blízko nad obzorem se skutečně výrazně blýská a třpytí, ovšem tady jde o tzv. scintilaci, jev vlastní i jiným hvězdám, když jejich světlo prochází chvějící se atmosférou.
Astronomům se však přeci zdá, že je zář Psí hvězdy trochu proměnlivá, a v roce 1861 na ni zaměří dalekohled americký optik Alvan Clark (1804-1887). A potvrdí, že hvězdy jsou ve skutečně dvě!
Větší Sírius A doprovází na vesmírné cestě věrný společník Sírius B, kterému se také říká štěně. A dokonce jde vůbec o prvního objeveného bílého trpaslíka, tedy hvězdy v závěrečné fázi života, která je už jen chladnoucím jádrem. I když chladnout může stovky miliard let…
