Skip to content

První uživatelé drog? Starověcí čínští císaři i antičtí olympionici

Čínský císař utrhne stonek zelené rostliny. Její konec si strčí do pusy a začne ho pomalu žvýkat. Musí získat dost jasnozřivosti ke státnickému rozhodnutí, které ho teď, 3000 let př. n. l., právě čeká. Vyzve proto na pomoc svého společníka, drogu.

 Z rostliny zvané chvojník (latinsky Ephedra), vzdáleně podobné přesličce, se začne uvolňovat stimulační látka efedrin. Panovníkovy smysly zbystří a mozek pracuje jako o závod. „Rytina má zdůraznit, že císař musí být vždy bdělý a připravený řídit svoji říši,“ píše ve své knize o dopingu ve sportu český lékař MUDr. Jan Hnízdil o nejstarším, i když nepřímém důkazu, že už ve staré Číně před 5000 lety znali podivuhodné účinky této látky.

Rostlina Chvojník (Ephedra) pomáhala k větší výkonnosti už starověkým čínským císařům.

Protidrogová zkouška ála staré Řecko

Panovníci a sportovci hledali už ve starověku podporu v nejrůznějších látkách, které jim dovolovaly podat co nejvyšší výkon. Ve sportu pochází nejstarší zpráva o antidopingové zkoušce z řeckých Théb v 16. století př. n. l. Před startem sportovních her museli účastníci dýchnout na rozhodčího. Dokázali tak, že nepili víno, které jim pravidla zakazovala.

Antičtí olympionici také hledali látky pro povzbuzení. Víno měli zakázané.

Antičtí závodníci měli při kláních k dispozici odbornou péči, která možná není příliš daleko od té dnešní. „O jejich přípravu se starali profesionální trenéři, z nichž jeden z nich měl obvykle na starost fyzickou zdatnost a složení stravy, druhý pak byl odborníkem na techniku,“ vysvětluje Hnízdil.

Plody fíkovníku se dopoval jeden z vítězů běžeckého závodu. Pomáhala mu fruktóza.

Pro vítězství potřeboval cukr

Při stanovení diet pro starořecké olympioniky vycházeli trenéři z vlastností různých zvířat, boxerům například doporučovali maso volů, ze kterého získají jejich sílu.

Zpráva z olympijských her z roku 668 př. n. l. se zmiňuje o vítězi v běhu na jeden stadion (192,7 metrů – pozn. red.), který se „dopoval“ sušenými fíky. Při přípravě na závod jedl hlavně plody fíkovníku. Jeho běžecké schopnosti zřejmě podpořil v nich hojně obsažený a lehce stravitelný cukr fruktóza. Ten na „černé listině“ pravidel nejstarších olympijských her nebyl.

Španělský mnich Bernardino de Sahagún popisuje doping domorodých Indiánů.

 Veselá noc, ale špatné ráno

Když španělští kolonizátoři začali v 16. století dobývat Jižní Ameriku, setkávali se s národy, které měly s drogami velké zkušenosti. Fernando Cortéz (1485 – 1547) si všímá, že mexičtí domorodci jedí dužinu z kaktusu Lophophora Wiliamsi, zvaného Peyote. Nepostrádají po ní dobrou náladu a bojovnost. O této „taneční“ droze se zmiňuje i španělský mnich a kronikář Bernardino de Sahagún (1499 – 1590). „Ti, co konzumují výtažek, nemají pocit hladu, ale zato mají údajně příjemné vidiny.“ Pod jejím vlivem prý Indiáni protančili celé noci. Ranní probuzení ovšem byla o to horší, většinou propadali zoufalství a brečeli.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …