„Určitě mě ten lotr zase ošidil,“ rozčiluje se už předem elamitský obchodník, když s převozníkem na řece společně vynášejí z lodi objednané zboží. Namátkou začne počítat zaslané kůže a zdá se mu, že je jich nějak málo. „Ať si mne ten darebák nepřeje ani vidět,“ ozve se zhnuseně.
Píše se polovina 4. tisíciletí př. n. I. I když první stopy osídlení v Súsách (město asi 250 km východně od řeky Tigris v dnešní íránské provincii Chúzistán) se objevují už v období už v období cca 7000 př. n.
l., největší rozkvět říše Elamitů (současný jihozápadní Írán) začíná právě teď. Naštvaný súský obchodník převezme od převozníka na blízké řece Karkheh větší hliněnou kouli. „Teď teprve budeme účtovat, ty lumpe.
Jestlis mně okradl, tak běda ti,“ pomyslí si na adresu svého obchodního partnera.
Když počty nehrají
Vylomí pečeť z koule. Obratně ji otočí otvorem k zemi a zatřese s ní. Vypadává spousta malých hliněných klínků se stejnými symboly. Sehne se k nim, sbírá je a pečlivě počítá.
Dospěje k číslu 60. „Ano, tak jsme se dohodli, jestli mně paměť neklame,“ ujistí se a pohlédne na převozníka, který ho upřeně pozoruje opřený o svou loď. Obchodník se pustí i do kontroly přivezených kůží.
Zboží sice odpovídá sjednané kvalitě, ale ať počítá, jak počítá, vždycky dojde jenom k číslu 50. Přitom počet klínků má být stejný jako množství zboží. Něco tady nehraje!
Zloděj utekl
Převozník se najednou dívá stranou, jakoby se bál přímého pohledu z očí do očí. Mazanému obchodníkovi ale jeho úlisný manévr přesto neujde. „Tos byl ty, tys mi je ukradl, přiznej se!,“ vykřikne.
Jenže ten na nic nečeká, skočí do lodi a spustí se po proudu řeky. „Zase mám smůlu,“ vzdychne si zklamaně obchodník. Kde by tak rychle sehnal loď, aby zloděje mohl dohonit? „Příště pro zboží pošlu syna,“ umíní si po další špatné zkušenosti.
K podobným sporům, kolik prodejce poslal a kolik příjemce dostal, tu dochází často. Někdy ale není problém na stranách má dáti – dal, část zboží si bohužel chtějí přivlastnit i prohnaní převozníci.
Neuvěřitelných 350 druhů zboží
Účetnictví se objevuje ještě dříve než samotné psaní čísel a recept na uzavření dohody je jednoduchý. Historikové uvádějí, že kolem roku 7000 př. n. l.
existovalo v elamitské oblasti jenom asi 10 druhů hliněných žetonů hlavně pro zemědělské výrobky, v období cca 3500 př. n. l.
už jich ale je asi 350! Každý druh klínku, opatřený nejrůznějšími znaky jako tečky nebo rýhy, představuje jedno zboží (od surovin jako vlna nebo kov, přes látky, oblečení a šperky až po řemeslné nástroje a kůže).
Přesný počet žetonů se vloží do koule a ta se zapečetí. Smlouva mezi prodejcem a zákazníkem je uzavřena. Na systému se vlastně do dnešních dnů moc nezměnilo, jenom kouli s žetony nahrazují faktury. Kolem roku 3200 př. n. l.
v Súsách už kolují i skutečné hospodářské záznamy na hliněných destičkách. Jde o soupisy chrámového a palácového hospodářství, odvádění dávek z úrody i zápisy dluhů a pohledávek.
