„Úředník musí zacházet opatrně s penězi, které nejsou jeho a rozhodně se nemá obohacovat na vlastní účet,“ míní v roce 1782 rakouský zemský ministr Josef Antonín Riegger, když upozorňuje na aféru hejtmana Filipa Kolovrata-Krakovského.

Jenže snaha zabránit kolovratskému hraběti, aby při rušení kláštera shrábl i peníze, které mu nepatří, se Rieggerovi nakonec vymstí.

Nadějný student Josef Antonín Riegger vzbudí roku 1763 mezi osvícenci zájem svojí disertační prací o souvislostech filosofie s praxí. Získává díky tomu privilegium, že může nakupovat zakázané knihy.

Podporuje osvícené názory císaře Josefa II. (1741–1790) a učí na právnické fakultě univerzity v německém Freiburgu. Přednáší latinsky i německy a snaží se zrovnoprávnit němčinu s latinou.

„Co to tu zkouší za novoty?“ protestují ale ostatní profesoři. Jejich nevraživost stoupne ještě více, když sedmadvacetiletého mladíka v roce 1769 Marie Terezie (1717–1780) jmenuje vládním radou.

Příležitost, jak nepohodlného kolegu vyštvat ze svého středu, se pro ně brzy najde. Rieggerovi v roce 1775 umírá otec a nechává synovi spoustu dluhů. „Dlužník, taková ostuda,“ dává mu okázale najevo freiburská honorace svoje pohrdání. Ačkoli zaplatí, stejně musí nakonec z města zmizet.

Kritizuje zkorumpovaného hejtmana

Naštěstí Marie Terezie na svého chráněnce nezapomene a 20. dubna 1778 ho jmenuje profesorem práva na pražské univerzitě. Josef II. mu potom propůjčuje dohled nad cenzurou a funkci zemského ministra pro oblast školství a kultury.

Jenže už po krátkém pobytu v Čechách si stihne udělat dost nepřátel. Vaz mu zlomí aféra rakovnického hejtmana Filipa Kolovrata-Krakovského (1756 – 1836) obviněného z vlastního obohacování a mravnostních prohřešků.

„Státní úředník by se takto chovat neměl,“ upozorňuje Riegger, což ale zkorumpované státní správě není po chuti. Riegger musí roku 1782 opustit úřad. Ve Vídni, kam se Josef Antonín po odchodu z Prahy uchýlí, mu ale také štěstí nekvete.

Za nevyjasněných okolností umírá jeho mladší bratr Karel Emanuel a nechává dluhy ze svého podnikání. Rieggerovi nezbývá než opět platit.

Neposlušný muž patří pod policejní dohled

Vrací se opět do Prahy a získává místo sekretáře v České společnosti nauk, a právě tady sepisuje svá statistická díla „Materiály ke staré a nové statistice Čech“ a „Archiv dějin a statistiky zvláště v Čechách“.

Leopold II. (1747 – 1792), nástupce Josefa II., ale pro Rieggera, který bojuje za zřízení katedry českého jazyka na pražské univerzitě, už nemá místo. „Ten arcijakobín? V žádném případě,“ smete ze stolu jeho žádost o jmenování dvorním radou.

Neposlušný statistik se dostává pod policejní dohled a příležitost k jeho odvolání na sebe nenechá dlouho čekat.

Obhajoba stojí život

Podomní obchodník ve východních Čechách nabízí dvě necenzurované knihy milostných písní a tvrdí:

„V roce 1788 jsem od samotného pana guberniálního rady Rieggera dostal ústní povolení je tisknout.“ Jedná se nejspíše o účelovou výpověď, aby se státní správa zbavila nepohodlného člověka. Tomu nezbývá než se ve Vídni hájit před soudem.

Umírá ale už během procesu roku 1795 na mozkovou mrtvici v pouhých třiapadesáti letech.