Parejnok, paúhoř nebo také žralok. Všichni tito živočichové mají několik věcí společných. Kromě toho, že jejich životním prostředí je voda, pronikají také do oblasti energetiky.

Někteří živočichové jsou schopni produkovat elektrický proud nejen jako zbraň, ale slouží jim i k jiným účelům. Tato podivuhodná vlastnost je dána tím, že jejich tělo je vodivé. Částice elektrického proudu jím tak mohou bez problémů procházet.

Na první pohled to jako bůhvíjaká evoluční výhoda nevypadá. K čemu je to být vodivý? Dostat ránu elektrickým proudem není nic příjemného a k tomu ještě trvale probíjet je už opravdový problém.

Ale takový žralok podobné trable příliš neřeší. Jeho speciální gel uvnitř těla, kterým mohou vesele probíhat protony, je pro něj nadmíru užitečný. A ani mu nemusí vadit, že běžná elektronika na rozdíl od něj využívá spíše záporný elektrický náboj.

Žralok má k dispozici speciální orgány, které se nazývají Lorenziniho ampule. Ty jsou umístěny v okolí žralokova rypce a s jejich pomocí se paryba orientuje ve svém prostředí.

Ampule slouží jako měřidlo slanosti či teploty vody, ale hlavně hlídají elektrické výboje, které způsobují jiní živočichové. Ty vznikají běžnou svalovou činností a jsou velmi slabé, avšak centrum elektrického smyslu v podobě ampulí je dokáže zachytit. Pak už je na žralokovi, zda se mu povede zachytit i jejich původce.

Vědcům se nyní podařilo rozluštit, jak tento složitý systém funguje. Základem všeho je zmíněný gel, který je součástí žraločího organismu. Je to vysoce kvalitní materiál, srovnatelný s uměle vytvořenými látkami schopnými vést protony.

Radost z tohoto výzkumu tedy nemají jen biologové, kteří odhalili další z tajemství přírody, ale jistě zaujme i materiálové inženýry. Žraločí gel se může stát inspirací pro vývoj nových vodivých látek založených na biologické bázi, které posléze naleznou uplatnění v elektrotechnice.