Což je ti cizí krev milejší než tvá vlastní? Raději bys dovolil vládnout v zemi cizím lidem než svému bratrovi?“ ptá se nešťastná královna vdova Svatava svého syna. Nemocný Vladislav už pohled na plačící matku nevydrží.
„Dobře, udělám, co po mně žádáš,“ vysloví konečně větu, po které si první česká korunovaná královna Svatava Polská (asi 1046 – 1126) utře obličej zmáčený slzami.
„Stejně už mi mnoho času tady na zemi nezbývá,“ dodá nemocný český kníže Vladislav I. († 1125), který už od ledna roku 1125 tráví svůj čas na lůžku.
Tuší, že ho brzy čeká smrt a svým nástupcem podle přání matky tedy určí bratra Soběslava I. (asi 1090 – 1140)
Polka s českou krví
Třetí sňatek českého knížete Vratislava II. (†1092) v roce 1062 je obratným politickým tahem. Za nevěstu si vybere Svatavu, dceru polského knížete Kazimíra I. Obnovitele (1016 – 1058) z rodu Piastovců.
„V dané chvíli to znamenalo navázání přátelských rodinných vztahů Vratislava s polským knížetem Boleslavem II. Smělým,“ vysvětluje situaci současný český historik Vratislav Vaníček. Sňatek uklidňuje nepřátelství mezi Polskem a českými zeměmi.
Svatava knížeti přivede na svět hned čtyři syny: Boleslava, Bořivoje II., Vladislava I. a Soběslava I. Boleslav umírá mladý, ostatní tři se vystřídají na knížecím stolci.
V nové vlasti je Piastovna docela spokojená, protože v žilách jí koluje i trocha české krve: její otec Kazimír byl pravnukem Přemyslovny Dobravy, dcery Boleslava I.
V manželově stínu
Za života svého manžela zůstává Svatava v jeho stínu a máme o ní jenom dvě zprávy.
První z nich pochází z korunovace roku 1085. „Dne 15. června při slavné mši svaté pomazal (Egilbert, trevírský arcibiskup – pozn. red.) Vratislava, oděného královskými odznaky, za krále a posadil korunu na jeho hlavu i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho,“ zmiňuje se kronikář Kosmas (asi 1045 – 1125).
Další jeho poznámka potvrzuje, že Svatava podporuje vyšehradskou kapitulu, dokonce jí odkáže rozsáhlé statky na Čáslavsku. Jisté ale je, že Piastovna má na krále vliv, dokonce takový, že Vratislav dává přednost synům zplozeným s ní.
To ovšem nelibě nese jeho nejstarší syn Břetislav II. (†1100) pocházející z předešlého svazku. „Nemohl se smířit s tím, že otec protěžuje syny z manželství se Svatavou…,“ uvádí český historik Jiří Bílek (*1948).
Žehlí rodinné spory
Po Vratislavově smrti nastává období vášnivých přemyslovských sporů o český trůn. Teprve teď vystupuje Svatava z anonymity a úspěšně urovnává spory mezi svými syny.
„K prvnímu došlo po nešťastné válce česko-polské v roce 1111, za níž se Soběslav spojil s polským bratrancem Boleslavem III. k loupežné výpravě do Čech, aby se pomstil bratru za to, že jej vyhnal z moravského údělu,“ píše český historik Karel Stloukal (1887 – 1957).
Svatavina diplomacie a přímluva biskupa slaví úspěch, když Vladislav I. povolává svého bratra zpátky z Polska a dává mu Žatec a okolí. Klid mezi rozhádanými bratry ale nevydrží dlouho.
Sedm změn panovníků
Vládnoucí kníže Vladislav I. v lednu 1125 onemocní.
Když královna vdova vidí, jak si jeho švagr Ota II. Olomoucký (1085 – 1126) brousí zuby na pražský stolec a chce vynechat z nástupnictví jejího nejmladšího a nejoblíbenějšího syna Soběslava, znovu vstupuje do hry.
„Opět zasáhla Svatava, která přiměla Vladislava, aby vzal Soběslava na milost,“ zachycuje událost Bílek. Stará žena, která tehdy slavila osmdesátiny, se za dobu svého třiatřicetiletého vdovství dožila dokonce sedmi změn panovníků.
„Nestabilita zemi ani trochu neprospívala, do jejích vnitřních záležitostí zasahovali vedle císaře i polský panovník a říšští vévodové,“ komentuje smutný vývoj Bílek.
