Titanic vzbuzoval v době svého vzniku ta největší očekávání. Největší loď, navíc nepotopitelná. Nejluxusnější loď světa. Každý chtěl být při tom, až vypluje na svoji první plavbu. Kdo mohl tušit, že bude i její poslední?! Za příčinu jejího potopení se považuje náraz do ledovce.

Nejnovější výzkumy ale ukazují, je příčinou byl nejspíš požár v podpalubí. V kritickém okamžiku selhal i lidský faktor. Co všechno vlastně bylo špatně?

Pýcha společnosti White Star Line byla a s délkou 269,1 m (asi jako 2,5 fotbalového hřiště za sebou), šířkou 28,25 a výškou paluby 18 metrů od čáry ponoru největším námořním plavidlem své doby. Nesla jméno Titanic. Luxusní plovoucí palác byl poháněn třemi bronzovými lodními šrouby. S 16 záplavovými komorami a zdvojeným dnem byl prakticky nepotopitelnou lodí. Na hladině se měla udržet i po zaplavení 4 vodotěsných komor současně. Jaká tedy byla pravá příčina její zkázy?

Vítejte na palubě

Už při výstavbě lodi se počítalo s tím, že bude vrcholným dílem luxusu a bohatství, aby mohla přepravovat i tu nejnáročnější klientelu. Byla kompletně vybavena elektrickým osvětlením, disponovala elektrickými výtahy i palubním telefonním komunikačním systémem. Spojení lodi s vnějším světem zajišťovaly dvě rádiové stanice Marconi. Pro cestující byl k dispozici bazén, tělocvična, turecké lázně či Café Parisien (Pařížská kavárna). Společenské místnosti první třídy byly obloženy vyřezávanými dřevěnými obklady a vybaveny luxusním nábytkem. Byl zde i prostor pro venčení psů, operační sál, chladicí sklad řezaných květin a ubytování pro služebnictvo pasažérů první třídy.

Cena luxusní plavby

Za všechno toto si cestující museli zaplatit. Na kolik je pobyt na palubě Titanicu vyšel? Za salonní kajutu dali v dnešních cenách asi 23,8 milionu korun, za kajutu v první třídě potom 98 tisíc korun, ve druhé 42,5 tisíce korun. Za ubytování ve třetí třídě zaplatili od 9 800 do 26 tisíc korun. Kajuty pro 3. třídu byly ovšem vybaveny značně skromněji, borovicovým obložením a masivním teakovým nábytkem. Celkem bylo k dispozici 416 kajut 1. třídy, 162 kajut 2. a 262 kajut 3. třídy.

Jak rozhýbat kolos?

Hlavním palivem pro pohon lodních šroubů i dodávku energie pro vnitřních chod lodi bylo uhlí. To spalovalo 29 parních kotlů v 6 kotelnách, celkem bylo na lodi 159 topenišť. Kouř z nich odváděly 3 komíny s přirozeným odtahem, vysoké 19 metrů. Čtvrtý komín byl falešný, loď s ním vypadala majestátněji, sloužil jako hlavní vývod ventilace z kajut a kuchyně. Titanic měl 3 lodní šrouby, dva krajní o hmotnosti 38 tun a třemi listy poháněné parními stroji a prostřední o hmotnosti 22 tun a 4 listy poháněný parní turbínou. Maximální rychlost, které mohla loď dosáhnout, byla 24 uzlů, tedy asi 44 km/h.

Zahájení plavby

Titanic byl uveden do služby 10. dubna 1912, tedy v den, kdy se vydal na svoji první plavbu. Jeho stavba byla zahájen 31. března 1909 a o dva roky později byl poprvé spuštěn na vodu. Loď nikdy nebyla pokřtěna, jako žádná z lodí White Star Lines. Proběhlo několik plavebních zkoušek a inspekcí, tu poslední provedl sám konstruktér lodi Thomas Andrews. Dne 10. dubna byl Titanic připraven na svoji první plavbu z anglického Southamptonu přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown (Cobh) do amerického New Yorku, s 2223 lidmi na palubě a pod taktovkou zkušeného kapitána Edwarda J. Smithe.

Co přispělo ke zkáze lodi?

Plavba probíhala klidně, ovšem už během prvních hodin bylo zjištěno, že v pozorovacím koši, tzv. „vraním hnízdě“, chybí dalekohledy. Byly zamčené v kajutě, o čemž posádka nevěděla, a hlídky zůstaly bez nich. Zahlédly by ledovec dříve, kdyby měly dalekohledy k dispozici? O tom lze jen spekulovat. Počasí bylo v roce 1912 opravdu chladné, severní Atlantik byl pokrytý ledem více než v jiné roky. Země byla blíže Slunci a Měsíci, což mohlo přispět k tomu, že se lodi do cesty postavil ledovec. Tu noc ani nefoukal vítr, který by hnal vlny na ledovec a upozornil tak na něj.

Selhání lidského faktoru

Několika fatálních chyb se dopustila také posádka lodi. Zprávy o ledovém poli na moři přicházely z ostatních lodí, ovšem nebyla jim věnována dostatečná pozornost. Důstojníci věřili, že led neleží na trase lodi, a na kapitánský můstek se tak tyto zásadní informace vůbec nedostaly. Ledovec byl zpozorován hlídkou ve „vraním koši“ v neděli 14. dubna 1912 ve 23:39 a signalizován třemi údery do zvonce. Ačkoliv příkazy vydané 1. důstojníkem Murdochem byly zcela logické, aby nedošlo k čelní srážce lodi s ledovcem, pro Titanic byly zkázonosné. Pro úhybný manévr totiž nebyl dostatek času, od hlášení do srážky uběhlo pouhých 37 sekund. Titanic narazil do ledovce pravým bokem hned za přídí.

Hořelo v podpalubí?

Začátkem loňského roku přišel irský novinář Senan Molony, který se potopením Titanicu zabývá už 30 let, s převratným tvrzením, že za potopení lodi nemůže srážka s ledovcem, ale požár v podpalubí. Do rukou se mu totiž dostaly fotografie parníku ještě předtím, než opustil loděnice v Belfastu (kde byl stavěn) a vydal se do Southamptonu. Na nich je totiž patrná tmavá skvrna na trupu lodi přibližně v místech, kde Titanic narazil do ledovce. Expertiza potvrdila, že za skvrnu mohl požár ve skladišti uhlí.

Přispěl požár k potopení lodi?

Když se ocel zahřeje, je křehčí a o 75 % slabší, tedy náchylnější k proražení. Znamená to, že kdyby nedošlo k požáru, Titanic by se po nárazu do ledovce nepotopil? Možné to je. Molony je o tom přesvědčen. Navíc tvrdí, že vedení White Star Lines o požáru vědělo, ale před veřejností ho tajilo. Hovoří se rovněž o tom, že kvalita použité oceli a nýtů ke spojování ocelových plátů byla špatná. Materiály nebyly určeny pro pobyt ve studené vodě, kde křehly, což mohlo také přispět ke zkáze lodi. Ovšem při nalezení vraku Robertem Ballardem v roce 1985 se ukázalo, že trup lodi je pouze výrazně pokroucený s několika menšími dírami. Není na něm žádná dlouhá viditelná trhlina, jak se dříve předpokládalo.

Proč plul Titanic rychle

Požár však mohl srážku s ledovcem ovlivnit i jinak.  V roce 2004 vyslovil Robert Essenhigh, inženýr z univerzity v americkém Ohiu, názor, že požár ve skladu uhlí vzniklý během cesty je jediným logickým vysvětlením toho, proč Titanic uháněl přes Atlantik maximální možnou, a nikoliv pohodlnou cestovní rychlostí. Aby se zabránilo šíření požáru, vhazuje se totiž uhlí do kotlů rychleji. Tím se ovšem vyrábí také více páry, a proto musí loď plout rychleji. Vyšší rychlost určitě přispěla k ničivějším důsledkům srážky lodi s ledovcem. Anebo šlo o snahu získat modrou stuhu za nejrychlejší plavbu přes Atlantik, jak se běžně uvádí?

Zbytečně vysoké lidské ztráty

Po necelých třech hodinách od nárazu do ledové kry se Titanic potopil. Zahynulo na něm asi 1500 cestujících a členů posádky. K vysokým ztrátám na životech přispěl velkou měrou nedostatek záchranných člunů. Na parníku jich bylo instalováno 20 o celkové kapacitě 1178 osob, ovšem v době katastrofy plulo na Titanicu 2223 osob. Pro splnění tehdy platných předpisů by dokonce postačovala kapacita člunů 756 osob. Manipulace se čluny byla navíc obtížná, nadto nebyly naplňovány do plné kapacity. Zachránilo se na nich jen 706 cestujících. Zbytek lidí zůstal uvězněný na lodi, nebo zemřel v důsledku podchlazení ve studené vodě (-2 °C).