„Naše manželství Aemiliana pořádně vystrašilo. Z něj se zrodil vztek a šílenství, které ho dohnaly až k tomu, aby na mne podal žalobu,“ říká Lucius Apulius na adresu strýce své ženy.
Sňatek vdovy se nikomu nehodí do plánu a obvinění z čarodějnictví se stává nejsnazším způsobem, jak se nežádoucího člena rodiny zbavit.
„Je to čarodějnice. Kvůli ní se letos neurodilo,“ ukazují si obyvatelé města prstem na podivínskou ženu, která se vymyká svým chováním. Nenapadne je, že přivolat sucho není v jejích silách. Kvůli podobným případům se v roce 450 př. n. l.
dostane do Zákona dvanácti desek, nejstaršího římského právního nástroje, ustanovení o trestu za krádež úrody pomocí magie. Když se děje něco nepředvídaného, co Římané nejsou schopní ovlivnit a nevědí si s tím rady, město zachvátí panika a hledá se viník.
„V souvislosti s epidemií doprovázenou vysokou úmrtností bylo popraveno za čarodějnictví v roce 331 před Kristem 170 žen,“ líčí Behringer. Obrovský proces je ale zřejmě první. I sám římský historik Titus Livius (asi 59 př. n l. –17 n.
l.) upozorňuje, že podobné pronásledování Řím dosud nezažil. Brzy ale začne honů na čarodějnice přibývat. Žně zažívají procesy ve 2. století.
Dochází ke třem velkým pronásledováním, a to v letech 184, 180–179 a 153. Římští úředníci si tak vychutnávají svoji prakticky neomezenou moc. Roku 184 popraví za čarodějnictví asi 2000 lidí. Epidemie kolem roku 180 stojí život dalších asi 3000 Římanů.
Sňatek s vdovou
Obvinění z čarodějnictví se nevyhnout ani známé osobnosti včetně platónského filozofa Lucia Apuleia (asi 125–180). Kromě filozofie a řečnictví se intenzivně věnuje i různým dalším vědeckým oborům. Čerpá tak zkušenosti pro svoji řečnickou praxi.
Na svých cestách se usadí v egyptské Oeji na pozvání svého aténského přítele Pontiana. „Nechcete si vzít moji ovdovělou matku?,“ ptá se ho Pontianus po určité době.
Má totiž obavy, aby se maminka neprovdala za někoho, kdo by jeho a mladšího bratra připravil o majetek. Apulius nakonec souhlasí, i když nemá moc velkou chuť se usadit. Navíc s Netuší, co tím způsobí. Proti jsou ale Pontianův tchán Herennius Rufinus a strýc Sicinius Aemilianus. Oběma se podaří poštvat proti Apuliovi Pontianova mladšího bratra Sicinia Pudenta.
Podivné zkoumání ryb
Pontianus umírá a Sicinius Pudentus proti Apuliovi podává žalobu k soudu. „Obviňuji vás, že jste kvůli možnosti nabýt bohatství nekalými kouzly přiměl moji matku k sňatku,“ vyčte mu.
A přidává seznam dalších magických kouzel, kterých se filozof měl dopustit. K samotnému procesu dojde zřejmě roku 158 v Sabratě, městečku poblíž Oeji.
Mezi hlavní bod obžaloby patří obvinění, že Pudentillu očaroval. „Proč by si jinak žena, čtrnáct žijící jako vdova, brala mnohem mladšího muže?,“ ptá se soudce Claudius Maximus, který je zároveň správcem provincie Afrika.
Přibývají i další obvinění. „Proč jste si pořizoval určité druhy ryb, navíc nesoucí jména pohlavních orgánů a zkoumal je?“ ptá se soudce. Následují i poznámky, že pořádá doma podivné noční obřady, má magické předměty nebo věnuje pozornost svému chrupu.
Křivým nařčením se ubrání
Apuleius se brání, obvinění považuje za hloupá a nesmyslná. „Chápal jsem, že nešlo o vážně míněná obvinění pro soud, ale nactiutrhání vyslovená během hádky. Proto jsem na ně znovu naléhal, ať na mne podají žalobu.
Ve chvíli, kdy Aemilianus uviděl, že se ze slov stává právní problém, ztratil počáteční jistotu, Potom začal hledat způsob, jak se vyhnout následkům své horkokrevnosti,“ komentuje proces, který mu naštěstí nezpůsobí žádnou újmu. Před soudem se křivým nařčením ubrání.
Méně zdatní řečníci a prostí lidé ale mají smůlu. Čarodějnické procesy v Římě pokračují i v dalších staletích. Císař Constantinus II. (317–361) potom v roce 358 dokonce zakazuje všechny druhy magie.
