Trestní rejstřík Jamese Browna (1933–2006) se čte jako napínavý román. První řádky do něj přidá v šestnácti, kdy je přistižen při ozbrojeném vloupání. A další tři roky stráví v polepšovně. Paradoxně je to štěstí v neštěstí.
Právě tady se totiž potkává s pianistou Bobbym Byrdem (1934–2007), který mu změní život.
Nejenže mu zařídí podmínečné propuštění, ale následně vezme i do kapely a odstartuje tak Brownův přerod z chudého kluka vyrůstajícího v nevěstinci v nesmrtelnou hudební legendu. Jen ta nechuť dodržovat zákony mu zůstane.
Protřelý recidivista
A protože policejní uniforma na něj působí jako červený hadr na býka, lítá většinou v průšvizích až po uši. V červenci 1988 vyfasuje za kladení odporu při zatýkání, nedovolené ozbrojování a přechovávání drog dvouletou podmínku. Jenže kmotrovi soulu je to fuk.
Pedál života tlačí čím dál víc k podlaze a na brzdu šlapat nechce. A tak má pár měsíců nato na triku další, kvůli své bizarnosti těžko uvěřitelný průšvih.
Kdo to chodí na můj záchod?
Už nějaký čas podezřívá skupinu pojišťovacích agentů, sídlících ve vedlejším domě, že používají jeho WC. Nakonec ho nenapadne nic lepšího než vletět na šokované úředníky s brokovnicí v ruce.
Přivolaným policistům se pak snaží prchnout v autě. Nahánějí ho přes dva státy a nakonec mu musejí prostřelit pneumatiky. V srpnu 1988 dostane šest let natvrdo. Latinu ale nedokáže sekat ani v base.
Pravidla pro něj neplatí
Uběhne půl roku a ve slamníku mu najdou 40 000 dolarů, kvůli čemuž je přeložen do přísnějšího vězení. V únoru 1991 je přesto předčasně propuštěn, místo pokání ale řádí dál. Jak na jevišti, tak v soukromí.
Jakoby jeden zákon platil pro zbytek světa a jiný zase pro lidi, jako je on. Doma se často pouští do vlastní variace na Shakespearovo Zkrocení zlé ženy – v Brownově podání „mlácení své ženy“.
Něžné pohlaví sice miluje, vytočí ho ale sebemenší blbost. A slovy při hádkách příliš neplýtvá. Jednou dokonce vytáhne nůž na nevinného elektrikáře. Během let se mu tak podaří nashromáždit slušnou sbírku policejních fotografií.