Číňanka se dívá na talíř plný živých pulců. „Tohle nemohu sníst,“ říká si znechuceně. Nakonec se odhodlá a všechny je spolyká, protože jí nic jiného nezbývá. Starověká Čína dává přednost dlouhodobě účinkující antikoncepci, o jejíž spolehlivosti si ovšem dnes nemůžeme dělat žádné iluze.

Prostředkem, který má zabránit vzniku nového života po dlouhých pět let, je 24 pulců. Podmínkou je, že musí být chyceni v předjaří! Podobně kuriózní nápady zná i středověká Evropa. Profesor pařížské univerzity Albert, zvaný Veliký, sice ve 13.

století n. l. nad starým čínským receptem kroutí hlavou, ale přesto doporučuje ženám něco ještě horšího: „Jezte živé včely!“

Plivnutí a modlitby „Žena, která se při pomyšlení na rozkoš nezačervená, je prostitutka, manželka, jež má z milování rozkoš, je zkažená,“ nechávají se slyšet katoličtí kněží od 12. do 15. století. Díky církevním zákazům se ve středověku objevují zaručené rady, jak nezplodit potomka.

Dívky i vdané matky podle nich pijí kravskou moč nebo vodu, ve které si kovář chladil kleště. Některé nedají dopustit na amulety, které ukrývají třeba žebro z lasičky, další vzývají Pannu Marii: „Ty, která jsi počala, aniž bys zhřešila, dej, abych zhřešila, aniž bych počala.

“ Od početí je údajně může ochránit i trojnásobné plivnutí žábě do tlamy!

Směšná věc na úd Koncem 15. století si evropští lékaři lámou hlavu, jak zabránit šíření dosud neznámé pohlavní nemoci, která později dostává název syfilis. Ital Gabrielle Fallopius (1523 – 1562) jim roku 1564 nabídne řešení:

Pouzdro z lněného plátna napuštěného olejem, solí a bylinkami, které se navleče na mužský pohlavní úd. Podobný návlek sice znali už starověcí Egypťané ve 14. století př. n. l., ale tenkrát byl hlavně pro ozdobu.

Fallopius ve svém spisu De morbe gallico z roku 1564 obhajuje svůj objev.

„Konal jsem pokusy a vybavil jím víc než tisíc mužů ve Florencii. Ani jeden z nich se nenakazil,“ vysvětluje. Závist ale nedá lidem spát. „Pochopitelně, že se nenakazili, vždyť je všechny ženy musely odmítnout s takovou směšnou věcí na údu!“ posmívají se. Přesto se Fallopiův nápad ujme.

Titul za ochranu Ovčí střívka na svoje mužství používá anglický král Karel II. (1630 – 1685) i jeho dvořané. Ochranu proti pohlavním nemocem a plození bastardů jim připravuje osobní lékař Condom. Za jeho zásluhy mu panovník dokonce udělí šlechtický titul a nesmrtelnost si doktor zajistí svým jménem.

Nejstarší kondom dochovaný v muzeu ale najdeme ve Švédsku a pochází z období po roce 1640. Je vyrobený z prasečího střívka a existuje k němu i latinský návod k použití, podle kterého se má „namáčet do horkého mléka, aby se předešlo přenosu chorob.“

Šáteček podle kurtizány Tanečnice a kurtizána Lola Montezová (1818/1821 – 1861), která prošla postelemi mnoha osobností, například hudebních skladatelů Ference Liszta, Richarda Wagnera a Frederyka Chopina, a proslavila se románkem s bavorským králem Ludvíkem I. (1786 – 1868), si dobře ví rady, jak nemít děti.

Nechává si vyrábět šátečky z kvalitních a drahých materiálů, které si vsouvá do pochvy. Její „Venušiny zástěrky“ jsou sice velmi drahé, ale urozené dámy si je po Lolině vzoru přesto hojně pořizují.