„Jestliže mezi námi prodlévala jako živá, nechť tak spočine také jako mrtvá,“ prohlásí o své švagrové Jindřišce císař František I. První protestantka přivdaná ke katolickým Habsburkům dostane privilegium, které dosud nikdo nemá:
Jako vyznavačka kalvinismu je pohřbena v císařské hrobce.
Rakouský císař František I. (1768–1835) projeví vůči své příbuzné odlišného vyznání obrovskou míru tolerance, což není vůbec obvyklé.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
„Jediným modelem sňatků, který byl akceptován elitou, byl sňatek mezi příslušníky stejného stavu a – od raného novověku i stejného náboženství…sňatky s nekatolickými partnery byly chápány – pokud nebyly politicky důležité – jako jistý druh mesaliance,“ uvádí současný česko-rakouský historik Karl Vocelka a americká autorka Lynne Hellerová.
Nepřátelství habsburských katolíků vůči protestantské víře totiž sahá až za hrob. Představa, že by v posvátné půdě vídeňské kapucínské hrobky spočinul někdo jiné víry než katolické, je pro Habsburky prostě nemyslitelná. Přesto se tak jednoho dne stane.
![Jindřiška Nasavsko-Weilburská se své víry po svatbě naštěstí vzdát nemusí.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/02/Henrietta_Nassau-Weilburg_wiki-768x1041.jpg)
Získá bratrův souhlas
Ačkoli arcivévoda Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského (1771–1847) je mladší o pouhé tři roky věku, přesto musí svého bratra Františka I. jako vládce a hlavu habsbursko-lotrinské dynastie žádat o svolení k sňatku.
Když před něj v roce 1815 se svojí prosbou přistoupí, není si jejím přijetím zcela jistý. Vyvolil si totiž Jindřišku Nasavsko-Weilburskou (1797–1829), vyznavačku kalvínské víry.
Schopný vojevůdce, vítěz od Aspern, který porazil Napoleona I. Bonaparta (1769–1821), ale má dost silnou pozici a souhlas získá. „Svojí víry se vzdávat nemusíš,“ vyřizuje potom své budoucí ženě radostně. Sňatku už nic nebrání.
![Karel Ludvík Rakousko-Těšínský dostane od bratra svolení k tomu, aby si vzal ženu kalvínského vyznání.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/02/manžel_Charles_of_Austria_wiki-768x832.jpg)
Muž vládnout nebude
Proč dostane Jindřiška svolení, aby protestantkou zůstala i po sňatku? „Pravděpodobně také proto, že její muž nevládl,“ objasňují vše prostě a jednoduše Vocelka s Hellerovou.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Je totiž nepravděpodobné, že Karel Ludvík jako třetí syn Leopolda II. (1747–1792) někdy usedne na trůn.
17. září 1815 se krátce po skončení vídeňského kongresu proběhne ve Weilburgu v německém Hesensku sňatek, při kterém čtyřiačtyřicetiletý Karel Ludvík pojme za svoji choť dívku, které bude za šest týdnů teprve osmnáct let.
Zrodí se první kalvinisticko-katolické manželství v habsbursko-lotrinské dynastii.
![Pro milovanou ženu nechá manžel vystavět v dolnorakouském Baden zámeček Weilburg.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/02/Weilburg_wiki-1-768x576.jpg)
Porodí sedm dětí
Svazek patří mezi mimořádně šťastné, což v habsburském domě není zdaleka samozřejmostí.
Většina sňatků je tu chladným politickým kalkulem uzavíraným pod heslem „Tu felix Austria nube- ty šťastné Rakousko se zasnubuj.“ Karel Ludvík je ale do své ženy doopravdy zamilovaný. Dělá jí, co jí na očích vidí a ona mu to štědře oplácí.
Necelých jedenáct měsíců po svatbě se jim narodí první potomek, princezna Marie Terezie Isabella (1816–1867), budoucí sicilská královna a po ní krátce po sobě ještě šest dalších dětí, pět synů a jedna dcera.
Arcivévoda své choti nechá postavit v dolnorakouském Badenu zámeček Weilburg.
![Ve vídeňské kapucínské hrobce, pohřebišti, místě posledního odpočinku Habsburků, leží i protestantka.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/02/1280px-Lying_in_repose_Otto_von_Habsburg_Capuchin_Church_Vienna_3947-768x576.jpg)
Boční vchod znovu zazdí
Kde se ale má kalvinistka v katolické Vídni modlit? „Měla svého dvorního kaplana a chodila do Dorotheergasse na návštěvu kostela,“ vysvětlují Vocelka s Lynneovou.
Protože do protestantských modliteben se nesmí vstupovat z ulice, vytvoří architekt Johann Amann (1765–1834) v roce 1815 speciální vstup do reformovaného městského kostela postaveného v letech 1782–1784 v Dorotheergasse.
Takzvanou Jindřiščinu bránu, kterou používá pouze arcivévodkyně, prorazí v bočním průčelí kostela. Jindřiška tudy chodí k modlitbám den co den celých 14 let. Když ale její děti v roce 1829 onemocní spálou, nakazí se od nich.
Přidá se ještě zápal plic a dvaatřicetiletá arcivévodkyně 29. prosince 1829 umírá. Šest měsíců po její smrti zedníci boční vchod do kostela opět zazdí.