Může za to Golfský proud. Tento silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud v Atlantickém oceánu totiž otepluje podnebí v severní Evropě a na západním pobřeží Afriky.

Díky němu tak v lednu v Norsku může být až o 30 °C tepleji než v severní Kanadě, i když obě místa leží na stejné rovnoběžce. Na jakém principu Golfský proud funguje? A jak a kde vlastně vzniká?

Zajímavosti:

Golfský proud je široký asi 100 kilometrů, hluboký mezi 800 až 1200 metry a proudí rychlostí 2,5 metru za sekundu.

Tento teplý mořský proud vzniká účinkem Yucatanského a Floridského proudu v Mexickém zálivu a je posilován i Antilským proudem.

Sverdrup je jednotka na měření objemu vody přesunuté mořskými proudy. Jeden sverdrup znamená 1 milion metrů krychlových vody za sekundu. Golfský proud dosahuje v průměru 100 sverdrupů (to je asi 600x více než u Amazonky), za Newfoundlandem dokonce 150.

U Newfoundlandu se Golfský proud střetává s Labradorským a Východogrónským proudem a vzniká zde pásmo Cold Wall, bohaté na ryby a proslulé častými mlhami.

Golfský proud je vždy teplejší než okolní voda, u mysu Hatteras (USA) o 3 stupně, u Británie o 7 stupňů a v Norském a Severním moři až o 8 stupňů. Díky tomu se tam daří rybolovu.

Díky Golfskému proudu Norské a Barentsovo moře nikdy nezamrzají.

Průměrná slanost mořské vody je 3,5 %. Mrzne při nižších teplotách (-1,8 až -2 stupně) než sladká voda a má i vyšší hustotu.

Před 55 miliony let (v období paleocénu a eocénu) se skokově zvýšila teplota oceánů o 8 °C. V reakci na to mořské proudy obrátily svůj směr. Trvalo jim to jen asi 1000 let, zatímco návrat k normálnímu proudění dalších 100 000 let.

Evropané o Golfském proudu vědí už od roku 1512, kdy jej při plavbách z Karibiku zpět do Španělska objevily španělské lodě.

Benjamin Franklin (1706–1790), jeden z Otců zakladatelů Spojených států, se pak začal zajímat o to, proč britským poštovním lodím plujícím z Londýna do New Yorku trvá doručení zásilek o několik týdnů déle než americkým obchodním lodím plujícím z Falmouthu v britském Cornwallu do Newportu na americkém Rhode Islandu, i když se odhlédne od faktu, že ty londýnské se musí nejprve plavit po Temži.

První mapa Golfského proudu

Zeptal se tedy svého bratrance Timothyho Folgera (1732–1814), kapitána obchodní lodi. Ten mu vysvětlil, že britští kapitáni zřejmě nevědí o existenci (Golfského) proudu v moři, který se od okolní vody odlišuje barvou i teplotou.

On sám se o něm dozvěděl, když pracoval na velrybářské lodi Nantucker (lovci využívali právě tohoto proudu, aby mohli sledovat a zabíjet velryby).

Franklin na základě těchto informací v roce 1769 načrtnul první mapku Golfského proudu, britští kapitáni ji ale moc nevyužívali. Vytiskl ji i v Paříži, kde byla po letech objevena, a po návratu do USA v roce 1786 také ve Philadelphii.

Mořské proudy přenášejí teplo

Jak složitý systém oceánských proudů vlastně je, však Franklin určitě netušil. Život na Zemi je pro nás příjemný proto, že aktuálně nedochází k velkým výkyvům teplot.

Za to vděčíme atmosférickému a oceánskému proudění, která odčerpávají teplo z tropických oblastí a ohřívají jím chladnější části na severu planety. Mořské proudy přenášejí masu vody v mořích a oceánech z jednoho místa na druhé.

Teplé proudy, jako například Golfský, proudí od rovníku k pólům, studené od pólů k rovníku.

Co je to termohalinní výměník?

Existuje tedy jakýsi výměník tepla uvnitř oceánu, závislý na teplotě (termo neboli „teplo“) a slanosti (halinní neboli „solný“) vody. Jak funguje? Základním hybatelem mořských proudů je odpar.

Teplejší voda je totiž lehčí (má nižší hustotu) než voda studená, a proto se nachází u hladiny. Když se teplo odpaří ve formě vodní páry, zvýší se slanost vody, tedy její hustota, a tak klesne níže, kde se ochladí.

Nejblíže dnu pak proudí nejstudenější voda ze severu Atlantického oceánu, a to směrem k Antarktidě.  Z ní se vydělují dvě větve, Atlantská (AMOC, součástí je i Golfský proud) a Tichomořská, které se mísí s teplejší vodou v oblasti rovníku a postupně se dostávají k hladině. Když obkrouží celou Zemi, opět zamíří k severu, kde se ochladí.

Jak se proud formuje?

Golfský proud je tedy jakási smyčka. Vzniká v Mexickém zálivu a jeho název je odvozen od anglického slova gulf („záliv“). Dále pokračuje Floridským průlivem a kopíruje pobřeží Severní Ameriky až k ostrovu Newfoundland.

Tam se od pevniny odpoutává a pokračuje přes Atlantik, kde se asi na 40° severní šířky a 30° západní délky dělí na dvě větve: severní proud (označovaný jako Severoatlantský) míří k severu Evropy, jižní proud k západním břehům Afriky.

V severním Atlantiku se voda ochlazuje, klesá níže a u dna se vrací na jih. Tam se opět ohřívá a celý koloběh pokračuje.

Mírné evropské klima

Teplo z Golfského proudu se odpařuje nad hladinu a ve formě vodní páry a teplých větrů se dostává nad pevninu, kterou ohřívá. Tím proud zmírňuje klima na pobřeží Velké Británie, Islandu a Norska a přináší do těchto oblastí deště.

Právě díky Golfskému proudu jsou rozdíly mezi zimou a létem na západě a severu Evropy menší než v místech ležících na stejné rovnoběžce, která ale tento teplý proud neomývá. V norském Oslu (59° s.

š.) tak zimní teploty nejdou pod -5 °C, zatímco v kanadském Edmontonu (53° s. š.) klesají pod -25 °C. V poslední době se spekuluje o zpomalování Golfského proudu vlivem globálního oteplování.

Můžeme proto jen doufat, že tento proud, který pozitivně ovlivnil rozvoj civilizace v Evropě, bude u jejích břehů působit i nadále.

Zpomaluje Golfský proud, nebo ne? 

Nejrůznější průzkumy v poslední době ukazují, že dochází ke zpomalování mořského proudění v Atlantiku (AMOC). Odhaduje se, že za posledních 150 let zesláblo o 15 %.

Někteří vědci (např. anglický geograf David Thornalley) se zaměřili na zkoumání velikosti částic na mořském dně, jiní (např. německá klimatoložka Levke Caesarová) na porovnávání historických teplot.

Další měření probíhala za pomoci podmořských kluzáků či na základě sledování objemu průtoku. Všichni se nicméně shodují na jediném: Golfský proud zpomaluje.

Jen cyklické výkyvy?

Za příčinu zpomalování se považuje globální oteplování, jež ohřívá oceány a kvůli kterému rovněž dochází k tání ledovců a častějším srážkám. Obojí v severním Atlantiku snižuje slanost vody, která tak neklesá. Dochází tak k poruše promíchávání vody.

Tím se narušuje celá cirkulace vody v oceánech. Najdou se ale i tací vědci, kteří se domnívají, že zpomalení Golfského proudu je jen dočasné a dochází k němu každých 70 let.

Jiní tvrdí, že jen dvě třetiny vody přiváděné tímto proudem na sever Atlantiku se vrací jako studená voda u mořského dna a že část pokračuje dál vzhůru. Proud je tedy podle nich vcelku stabilní a výkyvy mu nehrozí.

Zima jako v Rusku

Tak či tak většina vědců připouští, že se Golfský proud aktuálně nenachází ve své nejlepší kondici. Co Evropě hrozí, pokud by proud dále slábl či zcela zanikl?

Došlo by k prudkému ochlazení, v Británii asi o 4–6 stupňů, v Norsku až o stupňů 10. Zimy by pak u nás byly kruté, s teplotami kolem -30 °C. Na obou stranách Atlantského oceánu by se zvýšila hladina moří, častěji by se objevovaly bouře, cyklony a záplavy.

Narušeny by byly i potravní řetězce v oceánech. Vědci ale uklidňují, že k akutnímu ochlazování by minimálně do roku 2100 dojít nemělo.