V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Tentokrát se podíváme, co můžeme dostat za starou belu, kdo je mentor a proč se říká, že máme pech. Zjistíme také, jaké pranostiky se vztahují k září a co znamená Kolumbovo vejce.

… stát za starou belu

Pokud něco nemá valnou hodnotu, často se říká, že to „stojí za starou belu“. Anebo také „ví starou belu“, tedy nic. V dobách, kdy se k placení nepoužívaly peníze, sloužily za tímto účelem různé věci, které měly určitou cenu a daly se dále používat.

V dávných dobách se například v Rusku platilo veverčími kůžemi. A v ruštině se veverkám říká bělky.

Epocha dodává:

Těžko předpokládat, že by někdo chtěl prodávat zboží nebo služby za starou belu (bělu), takže kupující se starou, vypelichanou a možná i poněkud zpuchřelou veverčí kůží by nic nedostal. A pokud ano, mělo by to odpovídající hodnotu.

Takovou teorií vysvětlují jazykovědci toto poněkud nepochopitelné rčení. Zda to tak bylo skutečně, to se nejspíš s určitostí nedozvíme. Ale každopádně toto vysvětlení zní zajímavě a docela pravděpodobně.

… mentor

Když uslyšíme slovo mentor, obvykle to znamená zkušenějšího člověka, který se stará o méně zkušeného svěřence a předává mu své poznatky a doporučení. Je mu tak rádcem i oporou a pomáhá mu rozvíjet jeho schopnosti.

Očekává se od něj, že bude trpělivý, chápavý i důsledný a zároveň bude dobrým příkladem. Tento model se vyskytuje v různých oborech lidské činnosti, od vzdělávání přes pracovní proces až třeba ke sportu.

Epocha vysvětluje:

Slovo mentor je odvozeno od vlastního jména Mentór, který je hrdinou v eposu Odyssea antického spisovatele Homéra. Mentór je přítelem krále Odyssea, který oceňuje jeho zkušenosti a znalosti natolik, že mu svěří výchovu svého syna Telemacha.

Mentór se tak stane příkladem loajálního a moudrého přítele a zároveň ochránce a učitele, který předává znalosti, pomáhá překonat překážky a učí, jak se vyhnout nebezpečí.

Moderní význam byl zřejmě převzatý z knihy francouzského autora Françoise Fénelona (1651-1715), kde je Mentór jednou z hlavních postav.

… zářijová sklizeň a počasí

I když bývají v září často slunečné a teplé dny, připomínající léto, nastupuje podzim. Děti se vracejí do školy a dozrává řada plodin, například víno nebo chmel. A proto se většina zářijových pranostik točí okolo počasí a sklizně.

Nezapomíná se přitom ani na to, že některé indície mohou napovědět, co lze čekat v zimě.

Epocha doplňuje:

Tvrdí se třeba: Bouřka v září – sníh v prosinci. nebo Po hojných deštích v září osení zimní se podaří. Pranostiky se vážou i ke konkrétním dnům:

Krásné počasí na svatého Matouše (21.9.) má vydržet ještě čtyři neděle. či Svatý Václav (28.9.) Čechům přeje, neprší-li na něj, dobře se za rok seje a ještě více ve stodole děje. A v dnešní době docela aktuální tvrzení: Na povýšení svatého Kříže (14.9.) odkud fouká vír, odtud přijde drahota.

… mít pech

Když se věci nedaří tak, jak byste si přáli, pak se dá říct, že máte pech. Toto tvrzení pochází z němčiny, kde slovo (das) Pech znamená smůlu nebo nezdar. A také pryskyřici.

Takže vlastně nejsme daleko od češtiny, kde si v podobné situaci říkáme, že „máme smůlu“. Jak se ke spojení smůly a osobních nezdarů naši předkové dostali? Přesné vysvětlení neznáme.

Ale můžeme se domnívat, že vzniklo kvůli typické vlastnosti smůly, kterou je lepkavost. Jakmile se o ni při procházce v lese umažete, je těžké se jí zbavit.

Epocha přibližuje:

Navíc se ve středověku používala k trestání provinilců, kteří byli mučeni kromě jiného i horkou smůlou. A ke všemu existovaly tzv. Smolné knihy, vedené u soudů s hrdelní pravomocí. Obsahovaly výpovědi obviněných i záznam o vykonaném rozsudku.

Možný je také jiný výklad. V dávných dobách ptáčníci lapají ptáky na návnady, pokryté lepkavou látkou, k čemuž tehdy mnohdy poslouží právě i pryskyřice čili smůla. A pro nešťastné ptáky to znamená konec svobody.

… Kolumbovo vejce

Vejce naměkko, vejce natvrdo, vejce smažená… Ale Kolumbovo vejce?! Ne, nemá to nic společného s jídlem.

V tomto případě se jedná o neobyčejné řešení problému či situace, které poté, co s ním někdo přijde, vypadá (a skutečně je) nesmírně jednoduché, možná až samozřejmé. Ale je k němu zapotřebí odvaha i bystrá mysl. A to nemá každý!

Epocha dodává:

Pojmenování odkazuje na historku o mořeplavci Kryštofu Kolumbovi (1451-1506).

U jedné slavnostní večeře po návratu z cest mu jistý závistivec řekne, že doplout do Ameriky je lehké. Kolumbus ho požádá, ať postaví vejce na špičku, což se dotyčnému nepodaří. Cestovatel vejce zlehka naťukne a vejce stojí. Dodá, že je to jako s jeho plavbou. Není těžké ji zopakovat, ale někdo musí přijít s dobrým nápadem jako první.