Hrabě Leopold Kolowrat obrací v rukou pohlednici s podpisem svého syna Saši. „Konečně se věnuje něčemu pořádnému,“ šeptá si spokojeně.
Netuší, že jeho povedený potomek nestuduje chov dobytka, jak mu přikázal, ale jede si pro své další vítězství na čtyřech kolech…
Čerstvý maturant hrabě Alexandr Kolowrat (1886–1927) nastupuje v roce 1904 ke studiu na katolické univerzitě v belgické Lovani. Přeje si to jeho otec Leopold Kolowrat (1852–1910). Saša ale nemá v plánu se učit.
Vášeň pro závodění je silnější. Místo vysedávání na přednáškách v říjnu 1904 túruje svoji motorku na závodech Praha-Písek. V seznamu účastníků ho najdeme jako „hraběte Klatovského“, protože nechce, aby otec zjistil, co podniká místo studia. Všechno ale praskne.
Otec zuří. Zakazuje synovi účastnit se závodů.
„Hlavním důvodem zákazů bylo, že si sám jako automobilový nadšenec uvědomoval, že výsledky se nedostaví bez náročného tréninku a nelze zároveň řádně studovat a trénovat na mezinárodní závody,“ píše současný český autor Richard Pecha.
Saša zatím sbírá úspěchy na závodních tratích – třeba v roce 1907 je první v motocyklových závodech v německém Riedebergu. Závodí ale i s automobily. Leopold Kolowrat se mu snaží překazit závodnické plány, a tak ho pošle do Švýcarska studovat chov dobytka.
Konečně přichází smíření
Jenže Saša na něj vyzraje.
„Kolowrat však dal správci s sebou pohlednice podepsané Saša, které měl správce Kolowratovi – otci ze Švýcar svědomitě posílat, zatímco Kolowrat – syn pilně trénoval na Gaillon,“ líčí L. Tuček, pozdější exportní zástupce firmy Laurin &
Klement. I tentokrát Saša závodí inkognito a 4. října 1908 si v automobilovém závodě ve francouzském Gaillonu dojede pro vítězství. Na fotografiích vítěze v tisku ale Leopold Kolowrat pozná svého syna. Vítězství ho ale nakonec se Sašovou vášní smíří.
Bere na vědomí, že syn dává před správou rodinných panství přednost zastupování firmy Laurin & Klement a zhodnotí tak rodinné investice do akcií továrny. Ostatně Laurin & Klement po něm pojmenují jeden svůj automobilový model Sascha.
Ateliér shoří
Svoji činorodost projevuje ale i v jiných oborech. Během služby v armádě se setkává s Oskarem Benkou, jedním z nejlepších fotografických laborantů v Rakousko-Uhersku. Okamžitě propadne fotografii, ale zdá se mu příliš statická. Film, to je něco jiného!
Vydá se proto v roce 1909 do Paříže za propagátorem kinematografie Francouzem Charlesem Pathém (1863–1957). Učí se od něj, nakupuje filmové vybavení a po smrti otce přestavuje zámek Velké Dvorce v západních Čechách na filmové ateliéry.
Po požáru ale filmové podnikání přesune do Vídně, kde roku 1912 zakládá produkční společnost Sascha-Filmfabrik.
Příliš drahý velkofilm
Během 1. světové války natáčí s císařským souhlasem válečné týdeníky, v roce 1916 stěhuje letecký hangár z Düsseldorfu do Vídně a vytváří tak první profesionální filmový ateliér v monarchii.
Svoje herce platí nadstandardně – v roce 1918 dostávají za hlavní roli 400 korun (za to se dalo koupit 8 kg vepřového masa).
Než v roce 1927 hrabě prohraje svůj boj s rakovinou slinivky břišní, stihne vyrobit desítky filmů – včetně historického velkofilmu Die Sklavenkönig, za který v roce 1924 zaplatí více než 1,5 miliardy korun. Ve čtyřech filmech si dokonce troufne i na režii.