„Nemám, co bych ti vyčítala, vždy jsi ke mně choval velkou lásku a oddanost, vždy jsi myslel jenom na mne, nikdy na sebe, a přesto jsem s tebou byla velmi nešťastná,“ píše omluvně 26. května 1835 francouzská hraběnka Marie d´Agoult svému manželovi Charlesovi.
Jeho náruč právě vyměnila za bouřliváckého hudebníka Ference Liszta (1811–1886).
Ten je po celé Evropě známý už od svých raných let, kdy jako zázračné dítě z uherského Doborjánu (dnes Raiding v Rakousku) ohromoval Vídeň při svém klavírním koncertu. Tehdy mu bylo 11 let a o dva roky později už vyrazil dobývat svou hudbou Paříž.
Ignoruje díla velikánů
Stejně jako mladý Liszt nenechá na pokoji žádnou ženskou sukni, nepáře se ani s klavírními skladbami věhlasných autorů Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) nebo Franze Schuberta (1797–1828).
Zneužívá je pro vlastní exhibici. Jednoduché skladby nesnáší, a proto do nich doplňuje nekonečné harmonie, aby předvedl, jak umí hrát. Nadělá si tím však hodně nepřátel.
Raději chce průměr
„U mne ztratil hodně na své vážnosti kvůli těm hloupým vylomeninám, které provádí nejenom publiku – tehdy zůstanou bez následků – ale i hudbě,“ pohoršuje se na Lisztovu adresu německý skladatel Felix Mendelssohn Bartholdy (1809–1847).
„Hrál díla Beethovenova, Bachova a Händelova tak nečistě, tak ignorantsky, že bych byl mnohému průměrnému klavíristovi naslouchal s větším potěšením.“
