Na první pohled jde jen o kousek ohnutého ocelového drátu. Kancelářská sponka nestojí téměř nic, používá ji celý svět a většina lidí jí nevěnuje jedinou myšlenku. Přesto za ní stojí překvapivě spletitý příběh plný vynálezů, patentů i omylů. Dokonce se dodnes vedou spory o to, kdo ji vlastně vynalezl.

Než se objeví kancelářská sponka, lidé spojují listy papíru nejrůznějšími způsoby. Ve středověku propichují dokumenty stuhami nebo provázky, později používají špendlíky. Ty ale papír poškozují, zanechávají dírky a při časté manipulaci se snadno ztratí.

S rozvojem úřadů, bank a firem v 19. století proto roste poptávka po jednoduchém prostředku, který listy spojí, ale zároveň je neponičí. Roku 1867 si Američan Samuel B. Fay (1856-1953) nechává patentovat první ohýbanou drátěnou sponu.

Původně má sloužit k připevňování visaček na textil, v patentu se však uvádí, že může spojovat i papíry. Následují desítky dalších patentů, žádný z nich ale ještě nepřipomíná dnešní podobu kancelářské sponky.

Předobraz sponky

Zlom přichází až v Británii, kde se na přelomu 70. a 80. let 19. století objevuje dnes již legendární typ nazývaný Gem. Jeho autor není známý a konstrukce nikdy nezískává patent, přesto se ukazuje jako téměř dokonalá.

Dvě oválné smyčky využívají pružnost ocelového drátu, takže papíry pevně drží, ale netrhají je a sponka se snadno nasazuje i sundává. Je natolik povedená, že se během několika let rozšíří do kanceláří po celém světě.

V roce 1899 si Američan William Middlebrook nechává patentovat stroj na výrobu těchto sponek, což dokazuje, že jejich tvar je už tehdy běžně známý.

A právě to je důvod, proč historici dnes považují typ Gem za skutečný předobraz moderní kancelářské sponky, přestože jeho skutečný autor zůstává neznámý.

Nová konstrukce s druhou smyčkou

Do příběhu vstupuje ještě jedna pozoruhodná kapitola. Norský úředník Johan Vaaler (1866 -1910) si v letech 1899 až 1901 nechává patentovat vlastní konstrukci sponky.

Ta však postrádá druhou smyčku, takže se s ní hůře manipuluje a nikdy se sériově nevyrábí. Přesto se po druhé světové válce rozšíří přesvědčení, že právě Vaaler je vynálezcem kancelářské sponky.

Ve skutečnosti jde o historický omyl, který později přiznávají i norští odborníci. Během nacistické okupace však obyčejná kancelářská sponka získává zcela nový význam. Norové ji nosí na klopách jako symbol jednoty, soudržnosti a odporu proti okupantům.

Malý kancelářský pomocník se tak stává nejen jedním z nejúspěšnějších průmyslových návrhů všech dob, ale také symbolem odvahy. A to je možná ještě pozoruhodnější než samotný vynález.