Skip to content

Přehledně: 10 věcí, o kterých netušíte, že je vymyslel Edison

Když se řekne Edison, jako první vás asi napadne žárovka. V mysli tohoto geniálního vynálezce však vznikly tisíce různých nápadů. Pokoušel se o létající stroj. Vymyslel něco tak smrtícího, jako je elektrické křeslo, i tak obyčejného, jako je elektroměr. Plánoval stavět domy z betonových panelů. Tvrdil dokonce, že se spojí telefonem se záhrobím. 

1. Hlasovací zařízení pro americký kongres

Rok: 1868

Edisonovi bylo 22 let, když si nechal patentovat svůj první vynález. A jak už to se začátky vynálezců bývá, nesetkal se s pochopením. Edisonovým plánem bylo urychlit proces hlasování politiků. Připadalo mu to jako mrhání časem, než se podařilo ručně spočítat a zaznamenat jednotlivé hlasy. Vymyslel proto velmi komplikovaný, napůl mechanický a napůl elektrický, záznamník a sčítač hlasů. Každý z politiků měl mít u svého stolu páku, kterou by při hlasování přesunul buď do polohy ano, nebo ne. Zařízení pak pomocí elektrického proudu vyslalo signál do centrálního záznamníku v podobě válce, kde měl každý politik své jméno na ocelovém štítku. Pak bylo nutné nechat na válci otisknout speciálně ošetřený papír, který se při reakci s elektřinou u jména zbarvil podle dané odpovědi. Automatické spínače přitom sečetly celkové počty hlasů.

Edisonův vynález lidé nechtěli přijmout.

Tohle tedy nechceme

Nápad na hlasovací přístroj nakonec od Edisona koupil jeho přítel DeWitt Roberts, dal za něj 100 dolarů. Odvezl jej pak do Washingtonu přímo za jedním z kongresmanů. Ten vynález okomentoval slovy: „Pokud existuje nějaký vynález, který opravdu nechceme, je to tenhle.“ Politikům totiž průtahy při hlasování vyhovovaly, mohli při nich totiž ovlivnit názory svých kolegů a úspěšně lobbovat za svůj návrh. Mladý vynálezce se neúspěchem nenechal odradit. „I nepodařený pokus je krokem kupředu,“ řekl o několik let později.

2. Elektrické kopírovací pero

Rok: 1875

Ve své době to byl převratný vynález, předchůdce nejrůznějších kopírovacích strojů budoucnosti. A revoluční byl i svým technickým řešením. Edisonovo kopírovací pero bylo totiž jedním z prvních běžně prodávaných výrobků používajících k pohonu elektromotor. Princip byl vlastně velice jednoduchý, místo hrotu mělo psací pero jehlu poháněnou hřídelí. Při psaní pak hrot zanechával stopu složenou z malých dírek. Pod matrici pak stačilo dát čistý papír a přejet po ní válečkem namočeným v barvě. To, co jste napsali, se skrze dírky otisklo na list. Problémem však byla baterie, která celý stroj napájela. V té době ji nebylo možné jednoduše vyměnit a koupit v obchodě. Dobití vyžadovalo přesné zacházení s nebezpečnými chemikáliemi.

Kopírka v tetovacím salonu

I přes náročnou údržbu se ale kopírovací pero stalo oblíbeným výrobkem, který Edisonovi na chvíli zajistil slušný zisk. Do konce roku 1875 jej prodával tucet najatých agentů, pero se pak prodávalo i v Anglii, na Kubě nebo Jižní Americe. Byť bylo brzy překonáno novějšími vynálezy, našlo si uplatnění v nečekaném odvětví. Edisonův vynález totiž v roce 1891využil Samuel O‘Reilly a přestavěl jej na první tetovací strojek na světě. Jeho tetovací salon pak v New Yorku fungoval až do roku 1950.

3. Magnetický oddělovač železné rudy

Rok: 1880

Edison do svého největšího omylu – magnetického oddělovače rudy investoval miliony dolarů a několik let svého života. Plánoval s ním dobýt trh s ocelí od Pensylvánie až po americký středozápad. Místo toho se však tomuto vynálezu brzy začalo říkat „Edisonova pošetilost“. Původní nápad byl přitom geniální. Edison chtěl použít elektromagnetů k tomu, aby jednoduše oddělil rudu bohatou na železo od horniny a písku. Pokud by se mu to podařilo, bylo by možné vrátit se zpět i do již opuštěných dolů a získat další železo z vytěženého odpadu. Edison navíc měl důvod, aby si s vynálezem pospíšil. V 80. letech 19. století totiž cena železa šplhala do závratných výšin a těžební společnosti by za takový stroj platily zlatem.

Peníze utopené ve štolách

Společnost slavného vynálezce si v očekávání úspěchu pořídila celkem 145 opuštěných železných dolů. V jednom z nich pak plánovala testovat prototyp separátoru. Inženýrům se ale do cesty stavěly stále další a další technické překážky. Aby Edison udržel vývoj v chodu, prodával dokonce po částech svůj podíl ve firmě General Electric. Přes veškerou snahu ale Edisonův oddělovač rudy nikdy nezačal fungovat. Za několik let navíc prudce klesla cena rudy a vynálezce musel od svého nápadu upustit.

4. Předchůdce elektroměru

Rok: 1881

Když se před více než stoletím začínalo v domácnostech a obchodech svítit elektrickým proudem, platil se paušál za každou lampu. To ale nevyhovovalo ani energetickým společnostem, ani zákazníkům. Bylo tedy potřeba vyřešit problém s tím, jak přesně změřit spotřebovanou elektřinu. Právě Edison, který měl v elektrárnách svůj podíl, byl jedním z průkopníků používání elektroměru. Tehdy ale nešlo o malou skříňku s přehlednými číslicemi. Z přístroje se občas valil kouř a kapaly z něj chemikálie.

Promiňte, zvážím vám spotřebu

Elektroměr, který Edison zkonstruoval, byl galvanického typu. Fungoval tak, že elektřina procházela vodivým roztokem mezi dvěma přesně zváženými deskami. Proud přitom přenášel ionty kovu z jedné desky na druhou podle odebraného množství elektřiny. Zřízenec pak přišel a obě desky zvážil, podle rozdílu hmotnosti pak odečetl, kolik má zákazník zaplatit. Ze zařízení však často unikaly plyny a také dolévání vodivé tekutiny bylo poměrně náročné. Edisonův vynález tak byl brzy překonán.

5. Elektrické křeslo

Rok: 1890

Tvrdý konkurenční boj, to byl opravdový důvod, proč v Americe nahradilo katovu oprátku elektrické křeslo. Edison se totiž na konci 19. století snažil za každou cenu prosadit svou koncepci používání stejnosměrného proudu a bojoval proti druhému velikánovi, kterým byl Nikola Tesla prosazující spolu s obchodníkem Georgem Westinghousem proud střídavý. Aby Edison ukázal, že střídavý proud je nebezpečný, přesvědčil v roce 1888 komisi státu New York, že právě popravy tímto proudem jsou ideální náhradou za oběšení. Počítal s tím, že pak lidé ke konkurenčnímu řešení ztratí důvěru. Komise souhlasila, i když v té době k tomu ještě nebylo vyrobeno žádné zařízení. O to se samozřejmě postarala Edisonova laboratoř, nebylo to však jednoduché.

I když Edisonův stejnosměrný proud selhal, elektrické křeslo prosadil.

Stroj pro katy

Generátor střídavého proudu vlastnil Westinghouse a Edison nemohl počítat s tím, že mu jej jen tak prodá. Zaměstnal proto dva techniky, které nastrčil, aby na vynálezu elektrického křesla pracovali. Jeden z nich, Edwin Davis, si nakonec funkční křeslo nechal patentovat. První popravy v roce 1890 se zúčastnil i Edison, který v rámci poškození konkurence navrhoval, aby se takovému usmrcení říkalo westinghousování. Ukázková poprava střídavým proudem byla opravdu hrůzným divadlem. Odsouzený vrah William Kemmer při prvním pokusu nezemřel a popálený musel čekat, než se zařízení znovu připravilo. Článek o popravě pak vyvolal všeobecné pohoršení, Edison ale přesto prosadil svou. Jeho stejnosměrný proud sice nakonec prohrál, elektrické křeslo se ale používá dodnes.

6. Betonové domy a nábytek

Rok: 1911

Dnes už je běžné, že se domy skládají z předem vyrobených částí nebo betonových panelů. Před 100 lety to ale byla naprosto revoluční myšlenka a přišel s ní opět Edison. Kromě elektřiny se totiž zajímal také o stavebnictví a dokonce vlastnil v Portlandu velkou cementárnu. Jeho plánem bylo zajistit levné bydlení pro tehdejší chudinu žijící v New Yorku a představoval si, že by jednotlivé stěny domu nechal odlít z betonu i s vodovodními trubkami, vanou, okny a vším ostatním. Zedníci by pak jednotlivé díly jen seskládali.

Na beton bylo brzy

Pro stavební firmy byl ale Edisonův nápad neřešitelný, odlévání hotových dílů považovaly za náročné a velmi nákladné. Lidé navíc neměli zájem bydlet v domech výslovně určených chudině. Nakonec jich v roce 1917 vzniklo jen 11. Ve stejné době se Edison snažil nadchnout zákazníky i pro svůj nábytek z odlehčeného betonu a pěny. Skříňky nabízel jako doplněk při koupi jeho fonografu a žádal, aby se k nim lidé chovali hrubě. Chtěl tak dokázat jejich odolnost. Zřejmě ale tak nerozbitné nebyly, protože Edison jejich výrobu brzy zastavil.

7. Vakuové uchovávání potravin

Rok: 1881

Jak Edison při své práci uvažoval, dobře ukazuje jeden z jeho zapomenutých vynálezů, který notně předběhl svou dobu. Bylo to v době, kdy se snažil vylepšit svoji žárovku. V dílně se mu hromadily nejrůznější skleněné tubusy a baňky, ze kterých odčerpával vzduch, aby uvnitř získal vakuum. Protože byl vegetarián, vyzkoušel také, jak vakuum působí na ovoce a zeleninu. Zjistil, že v takové skleněné nádobě vydrží ovoce daleko déle čerstvé.

Zavařování bez cukru

Jeho vynález připomíná trochu soupravu na destilaci alkoholu. Stroj tvořila skleněná nádoba, do které se vložily potraviny. Čerpadlo pak z ní odsálo všechen plyn a skleněný uzávěr obal neprodyšně uzavřel. Také tento Edisonův vynález inspiroval technologii, kterou dnes používáme běžně. Jen skleněné báně nahradil ve vakuovém balení potravin plast.

8. Mluvící panenka

Rok: 1890

Slavný fonograf, první přístroj, který uměl reprodukovat lidský hlas, už Edison měl. Teď ještě najít cesty, jak jej použít u dalších výrobků. Vynálezce se proto rozhodl vytvořit mluvící panenku, která by v hrudi měla namontovanou zmenšeninu jeho přístroje. Koupil kvůli tomu dokonce továrnu na výrobu hraček a najal děvčátka, která mu na voskové válečky namluvila různé říkanky a písničky, či spíše jejich útržky. Na malý váleček se vešlo jen 6 vteřin záznamu. Při své ceně 20 dolarů byla panenka navíc neuvěřitelně drahá, vyšla na dvoutýdenní plat. Přesto jich továrnu opustilo okolo 500.

Mluvící panenka zpočátku děti děsila.

Zděšení majitelé

Mechanismus malého fonografu byl u panenky poháněn ručně pomocí malé kličky na zádech. Velmi špatná kvalita nahrávky a změny rychlosti přehrávání však namísto úsměvu u dětí vyvolaly zděšení. „Hlasy připomínající malá monstra byly opravdu nepříjemné na poslech,“ přiznal později sám Edison. Většinu z prodaných hraček pak nespokojení zákazníci vrátili zpět do továrny. Do dnešní doby se jich dochovalo jen pár a jsou velmi vzácným sběratelským kouskem.

9. Telefon pro spojení se záhrobím

Rok: 1920

Pokud by se vám stalo, že vám ze záhrobí zatelefonuje sám Edison, tak se nedivte. Telefon spojující svět živých se světem duchů je totiž vynálezem, jehož vývoj Edison oficiálně ohlásil v jednom z amerických časopisů. V roce 1920 tím způsobil naprostý poprask a redakce obdržela 600 dopisů, kde se lidé vynálezu dožadovali nebo před ním varovali. Žádný takový stroj ale nevznikl a nedochovaly se ani žádné nákresy. Slavný tvůrce žárovky tím na sebe jen chytře upoutal pozornost. Nebo ne?

Návod mrtvého vynálezce

Edisonovu duchařskému žertu mnoho lidí uvěřilo. Není divu, bylo to v době, kdy začínalo vysílat rádio, a pokud lidé mohli slyšet hlas vzdálený stovky kilometrů, proč by nemohli mluvit s duchy. V roce 1941 se měl dokonce na seanci zjevit duch samotného Edisona a předat lidem návod na sestavení přístroje. Jeden z přítomných, J. Gilbert Wright, se jej marně snažil vyrobit až do své smrti v roce 1959.

10. Předchůdce vrtulníku

Rok: 1910

O slavné inženýry, jakým byl i Edison, se lidé zajímali jako dnes o filmové celebrity. Novináři postávali před jejich dílnami i domy a čekali na nový zázračný vynález stejně jako na případný výbuch laboratoře. Z touhy po senzaci přišel za Edisonem i vydavatel novin New York Herald James Gordon Bennett. Daroval mu 1000 dolarů na pokusy v oblasti létání. Psal se rok 1885. Prvním prototypem byl vrtulník, jehož motor poháněla směs ze střelné bavlny. Při testech však vybuchl a těžce přitom zranil jednoho z techniků.

Stroj zůstal na zemi

Edison na svou obranu tvrdil, že zatím není dostupný dostatečně silný motor, aby mohl jeho výtvor dostat do vzduchu. Až v roce 1910 zkonstruoval druhý vrtulník, tentokrát poháněný benzinovým motorem. Šlo vlastně jen o kruhovou plošinu, z níž jako deštník vyčníval rotor. Vynález si sice nechal Edison patentovat. Ve skutečnosti se však nikdy nevznesl.

Foto: medium.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …