Skip to content

Před čím se mít na pozoru: Znáte nejjedovatější zvířata planety?

Příroda nadělila živočichům různé nástroje, jak zabít nebo se bránit. A jed patří mezi nejúčinnější zbraně. Jaká zvířata ho mají extrémně silný?A proti kterým neexistují protilátky?

Palovčík brazilský (Phoneutria fera)

Výskyt: Brazílie, Peru, Venezuela

Palovčík je zapsaný v Guinessově knize rekordů jako nejjedovatější pavouk na světě. Má na svědomí nejvíce lidských životů. Nejen, že dokáže člověka zabít, mužům způsobuje i několik hodin trvající erekci, která v důsledku může vést až k impotenci. Jeho jed je srovnatelný s jedem chřestýše.

Přezdívá se mu „banánový pavouk“, neboť se s trsy banánů může dostat daleko od domova.

Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri)

Výskyt: Austrálie

Tato medúza patří mezi nejnebezpečnější zvířata na světě. Jedové buňky ukrývá na svých třímetrových žahavých chapadlech. Jed napadá srdce, nervový systém, ale i kůži. Způsobuje takovou bolest, že se její oběti utopí nebo jim selže srdce. Poranění neutralizuje obyčejný ocet. Ošetření ale musí proběhnout okamžitě, jinak člověk hned umírá.

Zajímavost: Od roku 1954 usmrtila nejméně 5567 lidí, což je asi 100x více než mají na svědomí všichni žraloci dohromady.

Homolice mramorovaná (Conus marmoreus)

Výskyt: Zanzibar, Indie, Filipíny, Tichý oceán

Na první pohled vypadá homolice jako obyčejná lastura. Uvnitř patnácticentimetrové schránky se ale ukrývá jeden z nejjedovatějších tvorů planety. Jed používá především k lovu, ale také se jím brání. Příznaky otravy se mohou projevit okamžitě, někdy až po několika dnech. Homolici je dobré se vyhnout, především proto, že na její toxin ještě neexistuje protijed.

Svou kořist loví vystřelením ostnu, kterým zabije během několika okamžiků. Po útoku osten opět svine.

Pralesnička strašná (Phyllobates terribilis)

Výskyt: Střední a Jižní Amerika

Třída: Obojživelníci

Pralesničky patří mezi nejjedovatější zvířata na světě. Jejich tělo velké 5 cm je natolik jedovaté, že by jeho jed okamžitě zabil 10 lidí. Před svou jedovatostí varují predátory pestrým zbarvením. Jed se ukrývá v kožních žlázách, okamžitě způsobuje fibrilaci (nepravidelný tep) a selhání srdce. Chované zajetí žáby svoji jedovatost ztrácejí, veškerý toxin získávají z potravy.

Zajímavost: Pralesničkám se přezdívá šípové žáby. Tento název získaly díky středoamerickým indiánům, kteří jed nanášeli na hroty šípů a foukaček.

Štír smrtonoš (Leiurus quinquestriatus)

Výskyt: Pouštní oblasti Afriky (Egypt, Tunisko) a Asie (Izrael, Sýrie, Turecko)

Tento druh má nejúčinnější jed ze všech štírů na světě. Otrava se pozná podle bolesti v nadbřišku a škrábáním v krku, současně se objevují poruchy řeči. Člověk se cítí neklidný a podrážděný. Typickým příznakem bývá silné pocení. Jed zasahuje především dýchací cesty, smrt nastává zástavou dechu. Sérum proti bodnutí existuje, ale jelikož tito štíři žijí v odlehlých oblastech, pomoc se většinou nedostaví včas.

I přes svou nebezpečnost bývá štír často chován. Na rozdíl od ostatních druhů je tento štír mnohem rychlejší, aktivnější a hlavně agresivnější.

Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata)

Výskyt: Austrálie, západní Tichomoří

Chobotnice kroužkovaná nepatří se svými 20 cm mezi obry svého druhu, zato vyniká svým zbarvením a nebezpečím. Jed využívá k lovu potravy, kterou jsou především krabi a ryby. Kousnutí je bezbolestné, účinek jedu se začne projevovat asi po pěti minutách, kdy postupně způsobí ochrnutí. Záchrana spočívá v umělém dýchání po dobu jednoho dne, než jed z těla vyprchá. Protilátka totiž neexistuje.

Zajímavost: Chobotnice má v sobě tolik jedu, že by usmrtila 26 dospělých lidí během několika minut.

Taipan velký (Oxyurans scutellatus)

Výskyt: Austrálie, Papua-Nová Guinea

Taipan má vůbec nejsilnější hadí jed na světě. I jediné kousnutí by stačilo na zabití asi stovky dospělých mužů. Hlavní složkou jsou neurotoxiny, které způsobují ochabnutí svalů a následné udušení oběti. Had loví obvykle ve dne, za teplého počasí i v noci. Mezi jeho kořist patří myši a krysy. Lidem se vyhýbá.

Taipani nejsou agresivní, útočí pouze v nouzi. Pokud ale zaútočí, uštknou několikrát za sebou. Gram jeho jedu je asi 400x jedovatější než gram jedu kobry královské.

Odranec pravý (Synanceia verrucosa)

Výskyt: Jižní Amerika, Afrika, Austrálie

Odranec je nenápadná mořská ryba připomínající kámen, která žije v mělkých vodách podél celého obratníku Kozoroha. Na rozdíl od ostatních ryb nemá šupiny, její tělo tvoří velké množství hrbolků. Nervový jed se ukrývá ve žlázách na hřbetních ploutvích. Toxin může způsobit ochrnutí nebo srdeční zástavu. Ve vodě tak hrozí nebezpečí, že se člověk utopí.

Zajímavost: Jed se neutralizuje horkou vodou, poté musí být do několika hodin podána protilátka. Ryba ročně zabije kolem 20 lidí.

Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria)

Výskyt: Evropa, Čína

Puchýřník se vyskytuje na listnatých stromech a keřích. Jed produkují pouze samci. Účinky toxinu jsou srovnatelné s bojovou látkou yperitem. Při kontaktu s kůží způsobuje bolestivé hnisající puchýře, pokud se dostane do očí, může člověka i oslepit. V případě požití dochází k překrvení urogenitálního systému a celého trávicího ústrojí. Může také dojít ke kolapsu ledvin a srdce.

Puchýřník je známější pod názvem „španělská muška“. Ve starověku se pro své silné afrodiziakální účinky se brouci používali k výrobě různých nápojů lásky.

Varan komodský (Varanus komodoensis)

Výskyt: Komodo, Rinca, Flores, Gili Dasami

Patří mezi největší žijící ještěry. Jejich potravu tvoří jeleni, divoká prasata a buvoli. Po celá léta se předpokládalo, že jed obsažený ve slinách produkují bakterie. Zdrojem jedu jsou ale jedové žlázy, které má varan ve spodní čelisti. Tyto látky po kousnutí zamezují srážení krve.  Kořist tak velmi často rychle zkolabuje následkem šoku a ztráty krve.

Zajímavost: Varan lokalizuje kořist pomocí čichu. Mrtvé či umírající zvíře je schopen vycítit až na vzdálenost 9,5 km.

Pištec černohlavý (Pitohui dichrous)

Výskyt: Nová Guinea

Ptáci byli ještě donedávna považováni za jedinou skupinu živočichů, v níž neexistuje žádný jedovatý druh. Ve chvíli, kdy vědci studovali skupinu pěvců rodu Pitohui, si všimli, že po kontaktu s ptákem mají příznaky otravy. Jeho peří, kůže a některé orgány totiž obsahují prudký jed stejného složení a účinků, jako mají šípové žáby.

Stejně jako žáby získávají pištci jed z potravy, konkrétně z brouků z rodu bradavičníkovitých.

 

Foto: Shutterstock.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …