Pravidla habsburské katolické výchovy a společenské etikety vznikají na španělském dvoře v Madridu, přesná doba se ale nedá určit. Dvorní rituály se hodně podobaly katolickým náboženským mším a byly s nimi pevně svázány.

Spočívaly v naprosto přesném dodržování víry a strojeném chování. Jedno ze striktních a pro nás zcela nesmyslných pravidel etikety málem stálo život císaře Rudolfa II. (1552–1612). „Rudolfovi zaskočilo sousto a začal se dusit.

Nikdo z přítomných – kromě Haranta to byl ještě Vilém Slavata a panovníkův osobní lékař – však neměl odvahu zasáhnout,“ popisuje současná historička Marie Koldinská.

Právě Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621) nakonec poruší pravidla etikety a císaře praští do zad.

V soukromí odhazuje masku

Habsburkové jsou v pravidlech etikety cepování, například pobyt ve Španělsku ovlivní i povahu císaře Karla VI. (1685–1740). Právě zde poznává přísná a úzkoprsá pravidla španělského dvorského rituálu.

Vyhovují mu, a proto je zavádí také ve Vídni. V soukromí ve chvílích strávených s rodinou ale masku škrobených rituálů odhazuje a chová se nenuceně. Hýří humorem a dokonce mluví vídeňským dialektem.

Záda se ukazovat nesmí

Večery s oblibou tráví s manželkou a dětmi. Společně poslouchají hudbu, hrají karty nebo se baví na divadelním představení. Ovšem jakmile dojde na oficiální příležitosti, všechno je jinak.

Je možné, že dvorními ceremoniály plnými neustálých úklon zakrývá svoji nerozhodnost a zdrženlivost, kterou často kritizují už jeho současníci.

Při audiencích například nikdo nesmí ukázat císaři záda, proto musí od něj odcházet ke dveřím pozadu, což není zrovna jednoduché.