Tuhle látku známe už ze školních lavic. Jenže řada věcí se udála jinak, než jak nám to bylo před lety vyloženo…

O Slavníkovcích víme z několika historických písemných pramenů. Nejznámějším je Kosmova kronika česká. Jenže ta vzniká až 124 let po vyhlazení Slavníkovců! Navíc Kosmas coby děkan pražské kapituly silně straní svatému Vojtěchovi (asi 957–997).

„Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha… vykonali velmi zlý a ničemný skutek,“ píše Kosmas. Jací předáci ale vládli? A co Boleslav II. (asi 932–999)? Vážně nevěděl, co se na Slavníkovce chystá? Římský král a pozdější římský císař Ota III. (980–1002) je v křížku s Polabskými Slovany. Roku 995 mu na pomoc vyjedou dvě „česká“ vojska – jedno vede Boleslav III. (asi 965–1037), syn Boleslava II., druhé vojsko má v čele hlavu rodu Slavníkovců, Soběslava (?–1004). Na slavníkovské Libici zůstávají v podstatě jen ženy a děti.

Je pátek 27. září 995. Zítra je svátek svatého Václava, Přemyslovce a strýce Boleslava II. A kdo jiný by měl tento svátek ctít než sami Přemyslovci? Zdá se ale, že této situace Boleslav II. využije. Den před svátkem sídlo Slavníkovců oblehne přemyslovská družina.

Slavníkovci žádají, aby mohli světit sváteční den. „Je-li vaším svatým Václav, naším je Boleslav!“ odpovídají jim křikem obléhatelé – tak to popisuje misionář Bruno z Querfurtu (asi 970–1009). V sobotu začíná dobývání nanovo.

Slavníkovci se skryjí v kostele, odkud je dobyvatelé planými sliby vylákají. Nemají slitovaní ani se ženami a dětmi. Pak zapálí Libici. Politické sjednocení Čech je završeno.

Dá se jen stěží věřit Kosmově tvrzení, že Boleslav II. o celém masakru nemá tušení. A nejen to. V jeho Kronice české je zmíněna Libice jako místo, kde jsou Slavníkovci vyvražděni. Dnes tuto informaci nepovažujeme za 100procentní.

Nemáme jasné archeologické důkazy, které by nám prozradily, že se na Libici nejen vraždilo, ale také ve velkém vypalovalo. Přinejmenším Malín, kde snad měla stát slavníkovská mincovna, by také mohl být místem, kde k útoku došlo.

Tato lokalita ale nebyla archeologicky prozkoumána. Kosmas také vymezí Slavníkovské panství jako jižní hranice hradiště Chýnov, Doudleby a Netolice, na západě Rokycansko, na východě hrad Litomyšl. Někteří historikové berou takto rozsáhlé slavníkovské území s rezervou.

Slavníkovci – termín prvně užije František Palacký (1798–1876). O několik let později vzniká takzvaná teorie dualismu, tedy představa, že ve druhé polovině 10. století v Čechách soupeří dva mocné rody – Přemyslovci a Slavníkovci.

Ve 20. století provede v Libici výzkum historik a archeolog Rudolf Turek (1910–1991). Výsledek? Slavníkovci jsou mocensky srovnatelní s Přemyslovci. Obrat nastane po Turkově smrti. Jeho žák Jiří Sláma (*1934) vystoupí s pochybnostmi.

„Co když Slavníkovci nebyli rivalové Přemyslovců, ale jejich blízcí příbuzní?“

Nová teorie slaví úspěch. Slavníkovci spíše byli příbuzní Přemyslovců, nebo dosazení správci v oblasti důležité Trstenické stezky. V žádném případě nemohli Přemyslovcům mocensky ani vojensky konkurovat!

Nová teorie je uznávána více než 15 let, na školách je ale stále vyučována starší koncepce. Podobně dnes bývá zpochybňováno vypálení kostela. Archeologický průzkum totiž potvrdí, že palác i kostel stojí na stejném místě i po roce 995!

I tak jatka přežijí jen tři Slavníkovci – biskup Vojtěch, hlava rodu Soběslav a jejich nevlastní bratr Radim (asi 970–1006).