Kočka pro ně byla obyčejná, mravence ale v klidu obcházeli. Zvířata hrála ve starověkém Egyptě významnou roli. Svůj obdiv k nim lidé promítali do nástěnných maleb, soch nebo dokonce do písma. Proč Egypťané vnímali některá z nich jako posly bohů a která to byla?

Hovnivála uznávali jako boha slunce a nebes

Drobný brouk, kterého v životě zajímá jen kulička trusu. Tak by asi většina lidí popsala vrbouna posvátného, lidově nazývaného hovnivála. Pro Egypťany se drobný hmyz stal natolik významným, že si jeho sošku můžete dodnes koupit v obchodech se suvenýry.

Říkali mu Cheprer a mluvili o něm jako o bohu.

Brouk představoval stejnojmenného boha vycházejícího slunce a byl zobrazován jako Skarabeus nebo jako člověk, který ho má místo obličeje.

Scarabeus je od pradávna egyptským symbolem reinkarnace, tedy zrození člověka, jeho přeměny, následné smrti a znovuzrození v záhrobí. Usmrcení nebo zabití Scarabea bylo v Egyptě trestáno i smrtí.

Sochy a sošky Scarabeů lidé používali ke kultovním a magickým účelům. Dávali je například do mumií na místo srdce.

Nosili je také jako ochranné amulety nebo je zasazovali do pečetních prstenů. Na výrobu drobných sošek se používal nejčastěji alabastr, mastek, ametyst a další minerály.

Největší kamennou sochu tohoto brouka, která mnohotisíckrát převyšuje jeho reálnou velikost, najdeme u Svatého jezera v dnešním Karnaku.

Ptáci pomáhali se čtením zpráv

Podstatnou součástí hieroglyfického systému byli právě ptáci, kteří pomáhali v pochopení zapsaného textu. Podle jejich umístění mohl čtenář na první pohled zjistit, odkud má vlastně číst. Jak to vlastně fungovalo?

Jednotlivé značky ptáků byly vždy otočené směrem k začátku textu a tím určovali směr čtení. V některých textech můžeme najít velmi pečlivě malované ptáky, u kterých jde rozeznat jednotlivá peříčka na křídlech.

I pták byl nositelem vyobrazení konkrétního boha. Hor, latinsky Horus, byl egyptský bůh Slunce a nebes. Jeho nejčastější zobrazení byl muž se sokolí hlavou nebo jako sokol samotný. V podobě ptáka mohl bůh podle pověstí létat a dohlížet na svět z výšky. Jeho jméno ne nadarmo znamená „ten, kdo je nahoře.“

Had jako symbol života a zdraví

Had byl v egyptských mýtech zvířetem, které odráželo rozporný vztah. Na jedné straně z něj měli lidé strach, protože jim hrozilo uštknutí, na straně druhé uctívali jeho mrštnost.

Stejně tak jim bylo odporné jeho slizké tělo, ale možnost svléknout se z kůže a tím se navenek omladit, u hadů Egypťané obdivovali. Ze strachu začali hada uctívat a tím si získali jeho přízeň.

Nebezpečí, které jim ze strany hadů hrozilo, odháněli amulety s jejich vyobrazením.

Mrštné a ladné ztělesnění bohyně Bastet

Asi nejznámějším posvátným zvířetem Egypta je bezesporu kočka. Stala se představitelkou jedné z nejstarších egyptských bohyň.

Zajímavostí ale je, že původně tuto bohyni lidé zobrazovali jako lvici. Podle dochovaných památek historikové usuzují, že zobrazování koček mezi božstvy a k jejich uctívání došlo až později.

Všechna zachovaná vyobrazení koček jsou pozoruhodně umělecky zpracovaná. Na jejich zpracování si dávali umělci záležet, což značí obrovskou úctu, kterou k těmto malým šelmám Egypťané měli.

V období Nové říše najdeme kočky na barevných reliéfech vesetských hrobek, kde jsou zobrazeny jako Reovy pomocnice v boji s bohem Apopem. Později jsou to především sošky bohyně Bastet.

Sochy koček vytvářeli Egypťané z nejrůznějších materiálů. Nejčastěji je zobrazovali vsedě nebo vestoje, ale existují i sousoší koček s koťaty. Někdy dokonce můžeme vidět sochy koček v podobě štíhlé ženy s přiléhavým oděvem.

Zobrazení egyptských koček se dodnes těší velké oblibě turistů.