Schopnost přiblížit se nepozorovaně k nepříteli, respektive pod něj, učinila z ponorek vysoce ceněné válečné stroje. Už více než sto let slouží k ovládání podmořského prostoru, ale zrovna tak i k jeho prozkoumávání a odhalování jeho tajemství.
Ovlivnily výsledky námořních bitev v obou světových válkách a důležitou roli hrají i v době dnešní.
První řiditelnou ponorku sestrojil holandský vynálezce Cornelius Drebbel (1572-1633). Ze dřeva vytvořil konstrukci, kterou potáhl kůží. O pohon se staralo několik párů vesel.
Předvedl ji v roce 1624 v Londýně na Temži a podle očitých svědků, mezi nimiž byl i král Jakub I., vydržela pod hladinou 3 hodiny. Během této doby překonala vzdálenost mezi Greenwichem a Westminsterem.
Za otce moderních ponorek lze považovat amerického vynálezce Johna Phillipa Hollanda (1840-1914), který navrhl a zkonstruoval první ponorku pro americké námořnictvo.
USS Holland (SS-1) byla zařazena do služby v roce 1900, její posádku tvořilo 6 mužů. Po hladině se pohybovala pomocí spalovacího motoru rychlostí 8 uzlů (14,8 km/h), pod vodou pak byla poháněna elektromotorem a dosahovala rychlosti 5 uzlů (9,3 km/h).
Společnost General Dynamics Electric Boat testuje pro americké námořnictvo v rámci projektu Underwater Express (podvodní expres) super rychlé miniponorky, které mají dosahovat rychlosti až 100 uzlů (185 km/h).
Mají zrychlit přesuny lidí a materiálu, ale nepočítá se s nimi jako s útočnými stroji. Současné americké ponorky se pohybují rychlostí maximálně 35 uzlů (65 km/h). Držitelkou rekordu je sovětská ponorka K-162, která dosáhla rychlosti 44,85 uzlů (83,06 km/h).
Vysoká rychlost má však řadu úskalí, především při ní vzniká velký hluk a dochází k poškozování trupu.