Někteří vědci si v posledních letech kladou otázku, zda existuje důvod naklonovat neandertálce. Mělo by to smysl a v čem to může pomoci?
„Můžete mít neandertálský genom rostoucí v lidské matce, ale samozřejmě životní prostředí a rozvoj a také vzdělání a kognitivní podněty v okolí někoho, kdo se narodí v současnosti, budou zcela odlišné od prostředí paleolitu,“ říká v roce 2013 Carles Lalueza-Fox, výzkumný pracovník Institutu evoluční biologie v Barceloně.
Otázla času
Podle názoru vědců z minulých deseti let by bylo eticky přijatelnější a užitečnější zaměřit se klonování jenom některých neandertálských buněk než na celého neandrtálce.
Takový přístup by mohl odhalit biologické rozdíly mezi neandertálci a lidmi a srovnání by pomohlo k novým poznatkům o moderních nemocech.
„Kdybyste mi před deseti lety řekl, že se dozvíme něco o neandertálcích a bude to mít vliv na zdraví současných lidí, nebyl bych tomu věřil,“ vysvětluje John Hawks, antropolog z americké Univerzity Wisconsin-Madison.
V současnosti není studium neandertálské biologie na pořadu dne, ale odborníci se domnívají, že neandertálské klonování je jenom otázkou času. „Můj vlastní odhad je 30 let,“ dodává Hawks.
Nádorové bujení kosilo i neandertálce
I nálezy kostí neandertálců pomáhají moderní medicíně a ukazují například, že rakovina také není žádnou novodobou nemocí. Vypovídá o tom žeberní kost neandertálce, nalezená roku 2013 v Chorvatsku.
Ostatky jsou staré 120 000 let a přinášejí důkaz, že neandertálec, jemuž patřily, onemocněl rakovinou kostí.
„Důkazy o onemocnění rakovinou jsou na lidských fosiliích velmi vzácné,“ přibližuje význam objevu David Frayer z univerzity v americkém Kansasu.
„Náš nález dokazuje, že i v naprosto čistém prostředí byli pravěcí lidé náchylní ke stejným typům nádorových onemocnění, jaká sužují i nás,“ dodává. Znamená to, že s nimi máme společného více, než bychom čekali.
