Ranní káva, která zůstává horká i po několika hodinách na cestách? Za tímto malým každodenním zázrakem nestojí žádné kouzlo, ale fyzika. Termoska má totiž vědecký původ.

Její předchůdkyně vzniká v laboratoři, kde pomáhá uchovávat látky při extrémně nízkých teplotách. Dnes už místo vzácných chemikálií chrání především naši kávu, čaj nebo polévku. A dělá to pomocí vakua!

Příběh termosky začíná v roce 1892. Skotský fyzik a chemik sir James Dewar (1842-1923) tehdy řeší problém, který zaměstnává vědce zabývající se kryogenním výzkumem: jak udržet extrémně chladné látky dostatečně dlouho v kapalném stavu?

Odpovědí se stává nádoba se dvěma stěnami. Jedna skleněná nádoba je vložena do druhé a prostor mezi nimi je zbavený vzduchu.

Tak vzniká Dewarova nádoba, která výrazně omezuje výměnu tepla s okolím. Vědec ji využívá při pokusech s kapalnými plyny a její konstrukce se osvědčuje natolik, že nachází uplatnění v laboratořích dodnes.

Dewar ovšem netuší, že jeho vynález jednou doprovodí miliony lidí na cestách do práce, na hory i na školní výlety. Dokonce si ji ani nenechává patentovat.

Cesta ke spotřebnímu zboží

O praktické využití se postarají jiní. Německý sklář Reinhold Burger (1866-1954), který pro Dewara vyrábí laboratorní nádoby, rozezná obchodní potenciál jeho vynálezu.

Společně s Albertem Aschenbrennerem přichází kolem roku 1903 s upravenou verzí určenou pro běžné používání. Křehkou skleněnou vložku chrání kovový obal, přibývá uzávěr a nádoba se mění v přenosnou láhev.

V roce 1904 získává nový výrobek jméno Thermos, odvozené z řeckého slova thérmé, tedy teplo. Z laboratorního zařízení se rázem stává spotřební zboží. Termosky si postupně nacházejí cestu do domácností, na výpravy i do práce.

Dokonce doprovázejí polární expedice. V roce 1909 se vydávají s americkým polárníkem Robertem Pearym (1856-1920) směrem k severnímu pólu a jejich výhody oceňují také další dobrodruzi.

Jiný materiál, stejný princip

Jak ale termoska dokáže udržet kávu teplou, když ji celý den nosíme v batohu? Její tajemství spočívá v omezení tří způsobů přenosu tepla: vedení, proudění a záření.

Vakuum mezi dvojitou stěnou téměř znemožňuje vedení tepla vzduchem a zároveň brání jeho přenosu prouděním, protože tam prakticky žádný vzduch není. Vnitřní stěny bývají navíc opatřeny lesklou, často kovovou vrstvou, která odráží tepelné záření zpět k obsahu.

Svůj díl práce odvádí také dobře těsnící uzávěr. Ten brání úniku tepla hrdlem, kudy by jinak unikalo poměrně snadno. Moderní termosky většinou používají odolnější nerezovou ocel namísto původního křehkého skla. Princip ale zůstává stejný.

Proto zatímco venku mrzne, uvnitř termosky probíhá malý fyzikální zázrak. Jen pozor na jedno: termoska teplo nevyrábí, jenom zpomaluje jeho únik. Takže když do ní nalijete vlažnou kávu, horký nápoj by z ní nevykouzlil ani sir James Dewar.