Muž bloumá roku 1923 po londýnském Trafalgarském náměstí. Přemítá, jak si vydělat nějakou libru. Turista, který obdivně zírá na Nelsonův sloup, mu vnukne nápad. „Socha musí být sundána a prodána. Jinak Velká Británie nesplatí svoje dluhy“ vylíčí mu nešťastně. Zdá se, že se oběť chytila…
„Jsem průvodce. Naše vláda hledá na sochu solventního kupce,“ kuje Artur Furguson železo, dokud je žhavé. Z nervózního turisty se vyklube bohatý Američan z Ilowy. Vypadá to, že je ruka v rukávě. Američan netuší, že na něj šije boudu…
„Vláda mne, úředníka z ministerstva práce, zmocnila k vyjednávání o prodeji Nelsonova sloupu. Samozřejmě už máme spoustu kupců,“ líčí kočovný herec Arthur Furguson (1883–1938). Iowan mu skočí na špek. „Mám spoustu peněz.
Mohl byste zařídit, abych se dostal na první místo toho seznamu? Postavil bych sloup znovu v Iowě,“ žádá úpěnlivě. „Zavolám svým nadřízeným,“ slíbí Furguson. Za chvíli se opravdu vrací. „Když zaplatíte hned 6000 liber, je pomník váš,“ nabídne Iowanovi.
Američan neváhá a platí. Furguson mu věnuje stvrzenku a lístek s adresou demoliční firmy, která zařídí rozebrání sloupu a zmizí.
Napálí i farmáře
Podobně napálí ještě dva důvěřivce. „Pusťte mne dovnitř. Je to můj majetek. Zaplatil jsem za něj, “ zuří další Američan. Dožaduje se vstupu do Buckinghamského paláce a stráže ho odmítají pustit.
Všechno se vysvětlí až na policejní stanici, kam přichází i další jeho krajan. „Dal jsem 1000 liber za věž s hodinami,“ rozčiluje se. Už se těšil, jak si slavný Big Ben postaví doma. Jenže má smůlu.
Furguson tuší, že mu ve Velké Británii začíná hořet půda pod nohama, a tak přesidluje do USA. I tady je spousta lidí, ochotných obětovat cokoli, aby jim slavná historická památka říkala „pane.“ „Americká vláda má dluhy. Musí pronajmout Bílý dům.
Jistě jste vlastenec a pomůžete své zemi v nouzi,“ přesvědčuje texaského farmáře. Rančer dokonce přistoupí na to, že musí 100 tisíc dolarů (dnes tato částka odpovídá asi 1,22 milionu dolarů) zaplatit předem.
Osudná fotografie
Když uspěje s Bílým domem, dostane zálusk i na další symbol Ameriky, sochu Svobody. Jednou se na Manhattanu dá do řeči s turistou z australského Sydney. „Řeka Hudson se bude rozšiřovat. Bohužel musíme odstranit sochu Svobody.
Co myslíte, neslušelo by jí, kdyby stála v Sydney?“ prohodí, aby řeč nestála. „Jsem městský úředník a mám celou věc na starosti. Cena je pouhých 100 tisíc dolarů,“ dodává, když postřehne v Australanovi zájem.
Návštěvník si chce sochu vyfotografovat a požádá o to kolemjdoucího. Snímek zachytí i Artura, a právě to se mu stane osudným. Australan se spojí se svou bankou ohledně financování přesunu sochy. Tam mu ale doporučí, aby všechno oznámil na policii.
Když turista odnese snímek na policejní stanici, nad podvodníkem sklapne past. Muži zákona mají o jeho kouscích už několik záznamů a zajásají, když jim ho Australan naservíruje jako na stříbrném podnose.
Užívá si nekalých zisků
Na další schůzku už turista ze Sydney nepřichází sám. V patách mu jdou policisté. Furguson je zatčen a dostane pět let vězení. Kupodivu o zisky ze svých podvodů nepřijde. Po pětiletém pobytu za mřížemi je konečně v roce 1935 volný a může si jich začít užívat.
„Když vyšel ven, stáhl se do ústraní a žil v Kalifornii – melancholicky snící v přepychu ze svých nečestně nabytých výdělků, “ říká americký historik Thomas Ayres. V Los Angeles si stárnoucí podvodník koupí dům a stihne ještě pár kšeftíků za hranou zákona. Pozornost policie ale nevzbudí a poklidně umírá roku 1938.
