„Nalijte na to rum,“ poručí důstojník, když vidí plavčíka, kterého do nohy kousl štír. Pomyslí si, že se tím koneckonců nedá nic zkazit.
Britské královské námořnictvo ale používá v 18. a 19. století během svých dlouhých plaveb ještě kurióznější léčebné recepty. Výjimkou není dokonce ani kloktání kyselinou.
„Spadl do moře a docela dlouho byl pod vodou. Oživovali jsme ho tabákovým kouřem. Za pár minut otevřel oči a ptal se po brandy…“ I tento kuriózní případ obsahují lékařské deníky, které patří britskému královskému loďstvu.
Zápisy pocházejí z období let 1793–1880 a souhrnně je v roce 2010 publikuje Národní archiv Velké Británie. Na svých stránkách mapují námořní medicínu, praktikovanou při plavbách na širém moři. Pro historiky je to naprosto unikátní pohled na vývoj lékařství.
Přijde o 3,5 litru krve
„Má zápal plic,“ pronese jeden z námořníků o svém příteli, který se schoval v podpalubí a těžce sípe. Nemůže téměř dýchat. Je tak vysílený, že už třetí den jenom leží a nic nedělá. Z pevniny se nyní vrátil lodní lékař. Prohlédne nemocného muže.
„Budeme mu pouštět žilou. Každé tři hodiny,“ rozkáže. Je otázkou, jestli by nebylo lepší, kdyby muže nechal úplně bez léčby a vůbec si ho nevšímal. Tělo by si s nemocí možná nějak poradilo. Lékařovy praktiky, popisované v denících, totiž způsobí jediné: Nemocný najednou přijde o tři a půl litru krve a záhy umírá.
Nejlepší dezinfekce? Líh
Zásoby rumu, které na palubě lodí spadajících pod britskou Royal Navy samozřejmě nemůžou chybět, poslouží také jako medicína na různé choroby.
Především mají léčit kousnutí škorpionem nebo také tarantulí, s nimiž se námořníci na svých výpravách na pevninu mohou potkat. Toto opatření ale na rozdíl od jiných, hodně bizarních a mnohdy i velmi nebezpečných receptů, funguje docela dobře.
Alkohol, tedy líh obsažený v rumu, totiž ránu dezinfikuje, což léčbě značně prospívá. O poznání větší zděšení vyvolává fakt, že jako prevenci před kurdějemi kloktali námořníci zředěnou kyselinu sírovou. Další si pak nechali píchnout injekci strychninu, vysoce toxické látky.
Grog dělá nepříjemnosti
„Mary je moje,“ vykřikne opilý námořník. „Ne, moje,“ oponuje mu druhý a praští s plnou sklenicí rumového nápoje o stůl. Za chvíli už se perou. Zbytek mužstva se zájmem přihlíží, jak to dopadne.
Zítra přistanou v Doveru a oba muži mají zálusk na stejnou lehkou dívku, která pravidelně obšťastňuje muže z lodí kotvících v přístavu. Mnohdy není potřeba žádné nemoci, jež by zasáhla do života mořských vlků zvenčí.
Sami si dokážou vytvořit spoustu problémů i bez ní. Přestřelky nebo opilecké rvačky se na palubě strhnou každou chvíli. Jeden z lékařů si ve svých záznamech stěžuje, jaké nepříjemnosti dokáže nadělat grog, když to s jeho popíjením mužstvo přežene. Přisuzuje mu více než spravedlivý podíl na ranách a zlomeninách.
