Skupinka tří puberťáků se pohodlně rozvalí na kožených sedačkách v kině. V sále se setmí. Za chvilku začnou promítat nejnovější filmový trhák. Ještě než se na obřím plátně objeví první záběry snímku, začnou se kluci přetahovat o obří papírový kelímek.

 „Dej mi. Ty už jsi toho měl dost!“ vytrhne ho jeden druhému z rukou tak rázně, až se pražená kukuřice rozletí jako gejzír kolem.  Bez kyblíku napěchovaném popcornem by to zkrátka nebyla ta správná podívaná.

Lahůdka starých Peruánců

Svačinka do kina ale není novodobým vynálezem životního stylu puberťáků, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pochází už ze starověku. Kukuřici si pražili už Peruánci v období kolem roku 4700 př. n. l. Jednoduše nahřáli nad ohněm písek a v něm si pochoutku připravovali.

Jídlo i pro nejchudší

Velmi oblíbenou se popcorn stává na konci 19. století. Kolem roku 1890 představí americký obchodník Charles Cretors (1852‒1934) stroj na pražení kukuřičných zrn poháněný párou a způsobí tím obrovský rozmach tohoto pokrmu.

V letech 1929‒1930, kdy je v době hospodářské krize nedostatek jídla, se popcorn stává velice důležitou potravinou, protože pěstovat kukuřici mohou i ti nejchudší farmáři.