Pipin III. Krátký se uklidní. Z cesty už odklidil svého bratra Karlomana i krále Childericha. Nic nebrání tomu, aby si konečně posadil na hlavu korunu franckých vládců. Katedrála v Soissons se stane svědkem velkolepých ovací. Teď mu jeho moc nikdo nevezme…
Karel (asi 686–741), majordomus (správce dvora) franckých králů, si získává slávu na bojišti, když roku 732 u dnešního francouzského města Poitiers zastavuje arabskou expanzi dále do Evropy.
Za svůj triumf si připisuje přízvisko Martel – Kladivo. Jeho moc je obrovská. Mohl by sáhnout po královské koruně, ale neudělá to. Po smrti krále Theudericha IV. (asi 711–737) z rodu Merovejců nechává trůn neobsazený.
Jen se postará o to, aby se vláda nad franckou říší po jeho vlastním skonu rozdělila mezi jeho dva syny – Pipina řečeného Krátký (asi 714–768) a Karlomana (706/716–754).
„Nám o moc vlastně nejde, rádi zůstaneme majordomy, stejně jako náš otec,“ přesvědčují bratři po otcově smrti královský dvůr. Snaží se vzbudit dojem, že je královská koruna opravdu nezajímá.
Dokonce proto v roce 743 povolají na trůn Childericha III. (asi 720/737–754/755) opět z merovejského rodu. „Nemá mnoho rozumu, nemůže nás nijak ohrozit,“ notují si.
Slabý panovník, neschopný jakéhokoli rozhodnutí, se stává poslušnou figurkou v jejich hře. Iluze, že budou bratři bok po boku vládnout svorně oběma částem říše – východní a západní –, ale vydrží jenom chvilku. Prvních pět let jejich vlády se jeví jako idylka.
Společně čelí nepřátelům a vyrážejí i proti pohanům v sousedství. Brzy už je ale všechno jinak.
Pochybné rozhodnutí
Pipin III. dostal přízvisko Krátký kvůli malému vzrůstu. Ovšem, i když je malý postavou, rozhodně ne svými ambicemi. Vyniká odvahou i diplomatickými schopnostmi. Není proto divu, že vládnout se svým starším bratrem se mu zakrátko příliš nechce.
Už se vidí jako jediný král francké říše. V naplnění jeho snu mu ale brání Karloman i Childerich. První se v roce 746 rozhodne odejít do kláštera. „Proč tak najednou?“ podivují se dvořané nad jeho činem. Nejde jim to na rozum.
Z jakých důvodů se jeden z majordomů vzdává svého postavení? Donutil ho snad někdo k tomu? „Určitě za tím stojí Pipin,“ letí od úst k ústům. Téměř nikdo nevěří, že odchod do italského benediktinského kláštera Montecassino je Karlomanovým svobodným rozhodnutím.
Zajímavé vysvětlení nabízí současný anglický historik Roger Collins:
„Možná, že tak učinil v naději, že se jeho synu Drogovi během času podaří prosadit svou autoritu na celém franckém území, protože Pipin byl v té době stále ještě svobodný a neměl žádné děti.“ Karlomanovi se skutečně povede protlačit syna Droga jako majordoma v Austrasii (severovýchod Francie, západ Německa, dnešní Belgie, Nizozemí, Lucembursko) – v části, kterou doposud sám spravoval.
Mezitím ale, snad v roce 747, přichází na svět Pipinův první syn Karel, budoucí císař Karel Veliký (†814). Drogo o postavení majordoma následně přichází. Přímo na strýcův rozkaz…
Snadná otázka pro papeže
Karloman i jeho syn, sokové ve vládě, jsou nyní odklizeni z cesty. Pipin III. má svůj plán promyšlený.
Roku 750 posílá biskupa Burcharda z Würzburgu (683–754/755), tedy z Austrasie, a Fulrada (710–784), královského kaplana a opata ze Saint-Denis v Neustrii (druhá část francké říše, severozápad dnešní Francie) do Říma.
Tehdejšího papeže Zachariáše (679–752) se ústy významných duchovních ptá: „Svatý otče, kdo by se podle vás měl nazývat králem? Je to ten, kterého zdobí jen královské jméno a žádná autorita?
Nebo ten, který opravdu vládne své zemi?“ Hlava církve odpoví podle Pipinova očekávání: „Ten, který opravdu vládne své zemi.“ Svatý otec by byl sám proti sobě, kdyby mocnému Pipinovi dal jinou odpověď.
I Zachariáš totiž potřebuje silného ochránce, a tak ochotně potvrdí vše, co majordomus chce. Skutečným vládcem se tak nyní stává Pipin.
Childericha nový vládce Franků zbavuje moci roku 749. „Ostříhali mu vlasy a zavřeli ho do kláštera,“ líčí později Einhard (asi 775–840), francký dvořan a životopisec Karla Velikého. Právě vlasy mimo jiné symbolizují i královskou moc.
Proto o ně musel Childerich přijít. Poslušná královská loutka, poslední z dynastie Merovejců, dožije svá poslední léta za zdmi kláštera Saint-Bertin nedaleko severofrancouzského Calais.
