V současném umění jde o „avantgardní módu, kdy kritici s prodejci často intrikují do své vlastní kapsy na úkor naivních sběratelů a chudých umělců,“ říká Tom Keting. Plánuje proto, jak odborníky z galerií oklamat.
Jeho falšovaným obrazům padnou na lep dokonale.
Tom Keating (1917 – 1984) pochází z chudé londýnské rodiny. Po 2. světové válce se začne živit jako restaurátor obrazů. Maluje a vystavuje i vlastní obrazy, ale u odborných kritiků bohužel neuspěje.
Upozorňuje proto na systém nákupu děl pro galerie, který podle jeho názoru nefunguje dobře. Nákupčí galerií mají podle něho jediný cíl: vytáhnout ze sběratelů co nejvíce peněz a ošidit umělce, kteří mají obvykle hluboko do kapsy.
Čistění přinese zkázu
Vybere si zvláštní způsob pomsty. Do barev na obrazech, které padělá, například namíchá glycerín pod vrstvu laku. Jakmile potom někdo chce zašlé obrazy čistit, vznikne chemická reakce čistících kapalin s glycerinem.
Dojde k rozpuštění glycerinu a vrstva laku na obraze se tímto způsobem rozpadne. Rázem je jasné, jde o falešné dílo.
Jindy nechává ve svých padělcích stopy, podle kterých mohou restaurátoři a konzervátoři odhalit skutečnou dobu vzniku jeho děl. Před začátkem malby napíše na plátno olovnatou bělobou text. Dobře ví, že rentgeny při kontrole pravosti text odhalí.
Někdy zase použije materiály známé až ve 20. století nebo úmyslně udělá chybu, kterou znalec odhalí.
Vyrobí 2 tisíce kopií
I přes tyto záměrné pasti na odborníky Keatingovi jeho činnost dlouho prochází. Teprve v roce 1970 si dražitelé v aukčních síních všimnou, že existuje třináct stejných originálů akvarelu od anglického malíře Samuela Palmera (1805–1881).
Pokaždé je na nich zobrazené stejné téma a město Shoreham. V britských novinách The Times potom vychází článek, který se pídí po jejich původu. „Jde o moje díla,“ přiznává potom Keating. Dodává, že na trh dosud pustil asi 2 tisíce svých padělků.
„Jde o protest proti obchodníkům s uměním, kteří chtějí bohatnout na úkor umělce,“ vysvětluje.
Televizní hvězda
V roce 1977 ho zatknou a obviní z podvodu. Soud ale případ nakonec odloží kvůli Keatingovu chatrnému zdraví. Má ho poškozené kvůli dýchání výparů z amoniaku, terpentýnu a metylalkoholu, chemikálií užívaných v restaurátorství.
Nakonec se ale Keating uzdraví a podaří se mu proniknout na veřejnost. Krátce před svou smrtí se stává televizní hvězdou, když v oblíbeném médiu mluví o malířských technikách, které používali slavní mistři.
Sám o sobě přitom tvrdí, že není nijak zvlášť dobrým malířem. Sepíše také knihu pojednávající o padělatelství.
