Alkohol dokáže proměnit lidi v divokou zvěř. A z divoké zvěře nadělat loupežné gangy slonů indických nebo ptačí kamikadze oddíly. I zvířata si totiž občas přihnou a nevědí, kdy mají dost.

„Schopnost užít si alkohol nebo zažít opilství není jedinečná výsada lidí,“ říká australská profesorka Gisele Kaplanová. Příroda je lákavý nonstopáč plný alkoholu z kvasícího plodů nebo nektaru.

Je docela možné, že účinky kofeinu, alkoholu nebo třeba kokainu lidé kdysi objeví právě díky zvířatům.

Chobotnatí chuligáni

Jihoafrický likér Amarula nemá na své etiketě slona náhodou. „Slon má s člověkem společnou zálibu v jemném zahřívání mozku ovocem, které bylo fermentováno sluncem,“ všimne si francouzský přírodovědec Adulphe Delegorgue už ve 30. letech 19. století.

Pitivo se destiluje z plodů stromu marula, pod kterým se údajně houfují sloni a opíjejí se na popadaných, zkvašených plodech. Podle vědců je ale tato populární historka jen populární historkou. Přesto má slon k abstinentovi daleko.

V severovýchodní Indii platí za obávaného loupežníka rýžového piva. V jednom takovém incidentu z ledna 2004 vtrhne stádo asi 20 slonů do vesnice, kde rozšlape chatrče, vyplundruje sýpky, rozláme sudy a vypije jejich obsah.

Pivnice v pralese

Největší notorik zvířecí říše klame tělem – do nenápadné tany péroocasé velikosti krysy, která žije v malajských deštných pralesích, byste alkoholismus zřejmě nehádali.

Tany, outloni a další savci se pravidelně vrací k palmám, od kterých se line kvasnicové aroma i pěna připomínající pivní čepici. Nektar z těchto palem obsahuje 3,8 procentní alkohol.

V takovém přírodnímu pivovaru tany pérocasé pravidelně každou noc zkonzumují ekvivalent 15 piv.

Slabší lidské povahy by takové množství mohlo poslat do velmi ošklivého stavu, maličkou tanu ale jen tak někdo nepřepije – má nejvyšší známou toleranci alkoholu ve zvířecím světě.

Opilec opice

Že rozdíl mezi opicí a opilcem je pouze v písmenku „l“, ukáže i americká studie z roku 2006. Ve jménu pokroku a vědy dostanou makakové rhesus all inclusive vstupenku do experimentálního „baru“.

„Nebylo nijak neobvyklé vidět některé z opic vrávovat a padat, kolébat se a zvracet,“ informují výzkumníci. „Pár nejtěžších pijanů pilo, dokud nepadlo,“ dodávají.

Většina jich nasává do momentu, kdy alkohol v jejich krvi dosáhne koncentrace 0,8 promile – k takovému výkonu by dospělý člověk musel vypít pět velikých panáků, nalačno a na ex.

Studie ukázala na neomylné příbuzenství lidí a primátů – tendenci pít nejvíce mají makakové dospívající nebo žijící osaměle, obecně pak na konci dne, jako většina lidí po dlouhém dni v práci.

Ptáci na záchytce

V únoru 2000 řidiči na mezistátní dálnici v USA zažijí scénu jako z hororu Ptáci. Hejna poblázněných opeřenců se vrhají na čelní okénka, padají na silnici a hystericky skřehotají. Vysvětlení je prosté – tito malí kamikadze jsou opilí.

Ukáže se, že mají břicha plná hnijících bobulí. Jejich játra jsou tak poničená, že podle vědců „vypadala, jako kdyby patřila chronickým alkoholikům.“ Zima je „sezónou kocoviny“ pro mnoho ptáků na severní polokouli.

A někteří z nich končí na záchytce v záchranných stanicích, kde čekají na vystřízlivění. „Nemohou řádně nebo vůbec koordinovat své letové pohyby, jsou neschopní chůze rovně,“ vysvětluje přírodovědkyně Meghan Lariveeová z kanadského Yukonu.

Med, nebo medovina?

Kategorie sama pro sebe jsou včely. „Nevím o žádném jiném organismu, který pije čistý ethanol. A to včetně univerzitních studentů,“ říká entomolog Errol Hassan.

S kvasícím nektarem v letních vedrech se z pracovitých včeliček stávají vrávoraví alkoholici. „Včely nemohou najít svou cestu zpátky do úlu, naráží do stromů nebo jednoduše padají na zem,“ dodává vědec.

Ani když cestu do úlu najdou, nemají vyhráno – musí se vypořádat s včelí hlídkou u vchodu. Odmítá je vpustit dovnitř, vystrkuje je z „přistávací dráhy“ nebo na ně útočí. Má pro to dobrý důvod.

Pokud by fermentovaný nektar byl zpracován do alkoholického medu, mohl by paralyzovat celou kolonii.