Biblický otec proroků Eliáš sesílá na Izrael tříleté období sucha, z nebe přivolá oheň, zapálí býka i vodu a sežehne několik falešných proroků. Aby toho nebylo málo, vše završí fenomenálním odjezdem do nebe na ohnivém spřežení.

Skutečně se člověk s takovou mocí někdy procházel na povrchu zemském?

Velký prorok Eliáš se v biblických příbězích objevuje jako blesk z čistého nebe, čtenář v podstatě netuší, kde se vzal. Na Izrael nejprve s pomocí Boží sesílá sucho, které trvá celé tři roky! „Při životě Božím, před nímž stojím, nebude deště ani rosy, dokud neřeknu!“ pronáší Eliáš. Dává tím jasně najevo, že uctívání falešného boha Baala tehdejší vládnoucí vrstvou není tou správnou volbou. Bůh je přece jen jeden. Hospodin! Jako škůdce celé země ho král severního izraelského království Achab (vládl v období 873–852 př. n.

l.) zapudí, prorok se stáhne do ústraní a přežívá u potoka Kerit. Nějaký čas se tam živí chlebem a masem, které mu přinášejí havrani, následně nachází příbytek u jedné sidonské vdovy. Tady vykoná zázrak – vdově oživí mrtvého syna!

Jak je to možné? Kde by vzal obyčejný smrtelník takovou moc? A skutečně mohl přivolat i vlnu sucha?

Vyprahlý Izrael

Ono sucho, které předchází Eliášově velkému střetu s Baalovými stoupenci, oblast z historického hlediska skutečně zasahuje. Zmiňuje ho třeba židovský dějepisec Iosephus Flavius (37–100). Naléhavá potřeba vydatného deště ústí v konečné drama, které má rozhodnout o tom, který bůh je přinese.

Za tříletým suchem nemusí být nutně nějaká magická moc. Dnešní Izrael se čas od času s poměrně vážnými suchy potýká. Třeba v letech 2015 až 2017 zemi sužují neobvyklá sucha, kdy i v obvykle deštivých zimních měsících nespadne ani kapka.

Židé se u Zdi nářků modlí za trochu vláhy. Stejně jako v době Eliášově Baalovi stoupenci. Pomůže Baal a sešle déšť?

Vítězství nad přesilou

Na hoře Karmel kvůli suchu nastává nedůstojná „soutěž božstev“, proti Eliášovi a jeho bohovi stojí přes 400 proroků Baala! Který bůh se smiluje a sešle oheň na oběť a následně deštěm oživí vyprahlou zemi?

Úkol je jasný, obětovat býka a seslat na něj boží oheň. Baalovi proroci pobíhají kolem býka, v zoufalství se řežou do svých těl a provolávají utrápené prosby. Jejich bůh však nekoná, neděje se nic, celé to začíná budit dojem velkolepé frašky a ostudy.

Nato Eliáš staví oltář z dvanácti kamenů, kolem něj vyhloubí příkop a naplní jej vodou. Z nejasných důvodů pak dvanácti vědry vody polévá dřevo, býka a zbytek nalije do připraveného kanálu. Promluví k Bohu a nastává zázračná podívaná.

Oheň z nebes

Ne náhodou se už celá léta označuje jako Eliášův oheň meteorologický jev, který má co do činění s blesky. Jev, při němž dochází na vyvýšených místech k modrému světélkování, totiž často připravuje cestu úderu blesku.

Po promluvě Eliáše k Bohu totiž zničehonic spadne z nebe oheň, vznítí obětní zvíře, dřevo, dokonce i kameny a hlínu okolo oltáře. Vzplane i všechna voda v příkopu, proroci padají tváří k zemi a konečně provolávají slávu tomu správnému bohu – Hospodinovi.

Eliáš pak vystoupá na vrchol hory, modlí se a žadoní o déšť. Po chvíli se na západě nad mořem objevuje mráček, ze kterého se náhle stává obří mračno, jež zatemní celou zemi. Spouští se vydatný liják, lidé si konečně mohou oddechnout!

Metan ve vodě?

Šlo o pouhý blesk, který ohlásil příchozí bouři? Pro izraelské klima je typické, že většina srážek přichází v náhlých bouřkách, které často působí i záplavy. Jak je ale možné, že hořela ona voda, jíž Eliáš oběť polil a většina jí zůstala ve vyhloubeném příkopu?

A je možné, aby v tak intenzivním suchu Eliáš celkem bez problému sehnal dvanáct plných věder vody? Písmo nechává tyto otázky bez odpovědi. Nabídne uspokojivou odpověď věda a příroda? Hořlavá voda se v minulosti a současnosti objevila už několikrát, a to v místech, kde se nacházejí velká ložiska metanu.

Metan je i součástí ropy. V rámci těžby občas dochází ke kontaminaci blízkých studní metanem. Je toto možné vysvětlení? Jistě, lidé v tomto období netěžili metan ani ropu, je ale možné, že by se tyto látky do studen přece jen dostaly?

Některá africká jezera (např. Kivu) jsou dokonce známá tím, že metan v nich přímo vzniká! Co se ropy týče, rozhodně neplatí, že Mojžíš vyvolený národ dovedl na jediné místo Blízkého východu, kde není ropa.

Velké ropné ložisko bylo nedávno objevené na severu země v Golanských výšinách.

Reálný příběh

Stále si myslíte, že jde jen o biblickou povídačku? Omyl. Převažuje názor, že se eskapáda z hory Karmel opírá o skutečnou historickou událost z konce 9. století před Kristem! V době babylonského zajetí Židů (6.

století př. n. l.) o ní mluví redaktor deuteronomistické školy, která dějiny izraelského národa mapuje. Soutěž božstev navíc příhodně probíhá na hoře, která leží na hranici Izraele a fénického království, kde byl kult Baala hojně rozšířen.

Bible pak hovoří o několika dalších prorokových zázracích včetně sežehnutí nepřátelských vojáků zásahem z nebe. Eliáš následně pokračuje dál na západ k hoře Sinaj, sám, opuštěný a takřka bez kousku jídla.

A tu se stane další zázrak. Boží posel mu dá jídlo, které jej zasytí na čtyřicet dní a nocí, než dojde k Sinaji. Jde snad o bájnou manu, kterou pro svůj lid získal už Mojžíš? Co však mana je? Více se o ní můžete dočíst na stranách 75–77.

Na slovíčko u Boha

Eliáš, podobně jako Mojžíš, také na hoře Sinaj rozmlouvá s Bohem, tentokrát od něj však nezískává žádné další Desatero. Po celý zbytek života pak Eliáš vyřizuje slovo Boží lidem a také se soustředí na výchovu svého následníka, mladého Elíši. Až do jednoho osudového dne. Starý Eliáš tuší, že jeho čas na zemi se chýlí ke konci, Elíša je navíc zdatným učedníkem – po Mojžíšovi je druhou biblickou postavou, která nechá rozestoupit vody, na rozdíl od Mojžíše se nejedná o moře, nýbrž o řeku, k níž spolu s Eliášem doputují.

Oba náhle stanou na břehu řeky Jordán, kde má jejich společná cesta navždy skončit.

Ohnivým spřežením do nebe

Z nebe se snese oslnivé ohnivé koňské spřežení. „A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Eliáš vystupoval ve vichru do nebe,“ stojí v Písmu. Podle znalců Bible je skutečnost nanebevzetí chápaná jako důsledek velmi výlučného a intimního vztahu s Bohem.

Eliáš prý nikdy nezemřel, podobně jako Mojžíš byl vzat do nebe nejen duchem, ale i tělem. Máme pro tento výjev nějaké racionální odůvodnění? Vysvětlení nabízí pouze křesťanská nauka, která tvrdí, že někteří lidé zkrátka opustili zemi a Bůh si je bere do nebes, aniž by museli zemřít, a proto nemusejí být vzkříšeni.

Máme si představovat nějakou bájnou nebeskou loď, která dštila oheň ze svých „motorů“ a za sebou zanechala obří prachový oblak? Nebo se spokojíme s tím, že jde o čin samotného Boha?