Gastronomičtí „znalci“ vám zcela jistě budou vyprávět historky, jak divocí mongolští nájezdníci cpali ráno syrové kusy masa pod sedla svých koní a celý den na nich rajtovali. Večer pak stačilo přidat hrst koření a pochoutka byla připravena. Takové pohádce nevěřte!
Krvežíznivé hordy Čingischána (1162–1227) používali syrové maso jako náplast na poraněná či otlačená místa svých koní, ale takové maso, navzdory mnohým báchorkám, nejedli.
Podle odborníků se tatarský biftek poprvé objeví na stole v Paříži, někdy na přelomu 19. a 20. století. Tamní kuchaři servírují syrové hovězí maso se syrovým žloutkem, kapary a cibulí.
Někdo ho nepozře ani za nic
Původně se tento pokrm nazývá „steak a l’américaine“ (americký biftek), ale protože k němu kuchaři přidávali ještě tatarskou omáčku, název americký, se po čase přejmenuje na tatarský.
Přestože jej miliony lidí na světě považují za „kulinářský“ zážitek a delikatesu, najdou se tací, co by jej nepozřeli ani za nic.
Těžko se divit, když špičkoví kuchaři doporučují maso raději naškrábat, aby se případně vajíčka parazitické tasemnice (Taenia saginata) rozmačkala!
