Polévka, karafa s vodou a vodkou na stole. Píše se počátek 30. let 20. století. Josif Vissarionovič Stalin se chystá obědvat na své chatě v Kuncevu nedaleko Moskvy. Je teplý letní den, a proto si polední jídlo dopřeje na verandě.

Po smrti své druhé ženy Naděždy Allilujevová ale mění ale své stravovací zvyky. Jeho hlavním jídlem se stává večeře.

Právě odbila jedenáctá hodina večer a Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) vchází do jídelny. Nemíří do čela stolu, sedá si na židli vlevo od té hlavní. Nepotřebuje být nejdůležitější, rád pozoruje druhé.

Číšníci už přinášejí obrovské mísy s kuřaty s omáčkou sacivi. Začíná večírek. Stalin pronáší přípitek. Na závěr musí všichni vypít velký pohár s vodkou. Kdo to neudělá, urazí svého hostitele. Nikdo ale nechce riskovat něco podobného.

Sovětský vůdce se potutelně usmívá. Zatímco jim štědře dolévá vodku, sám většinou ucucává gruzínské víno. Nechává si ho posílat letecky z gruzínské vesnice Ateni. Sledování opilých soudruhů je jeho oblíbená zábava.

„Nepřátele našeho státu zničíme,“ vykřikne náhle a zvedne sklenici. Hosté do sebe jako na povel obrací další sklenici vodky.

Host zvrací do rukávu

Sovětský komunista Nikita Chruščov (1894–1971) už je zpitý pod obraz a něco nesrozumitelně blábolí. O moc lépe na tom nejsou ani ostatní „Lidé doslova propadli pití, a čím více se člověk opíjel, tím větší radost z toho měl Stalin,“ vzpomíná po letech na bohatýrské pitky Chruščov.

Má pravdu. Sovětský vůdce je nadšený, jak lidé po pár skleničkách vodky odhalují svoji skutečnou tvář. Platí to i o zahraničních hostech. Třeba jugoslávský soudruh Josip Broz Tito (1892–1980) sice dokáže s Rusy udržet krok, ale za cenu toho, že nechutně zvrací do rukávu svého saka.

Nejlepší zavařeniny od maminky

„Stalinovy nejoblíbenější hry spojené s pitím z mnoha hostů udělaly počurávající se trosky,“ píší současné americké autorky Victoria Clarková a Melissa Scottová. Dýchánky trvají klidně šest hodin, i tentokrát končí až kolem páté ráno.

Každý může jíst, kolik chce, a nabídka je opravdu velká, stoly se prohýbají hlavně pod masitými jídly. Ve Stalinově kuchyni jednoznačně vítězí tradiční gruzínské potraviny jako česnek, švestky, vlašské ořechy.

Pokud na své dače v Kuncevu zrovna nepořádá opulentní hostiny pro návštěvy, večeří obvykle prostě. Miluje vařené maso a zelnou polévku a nedá dopustit na zavařeninu z nezralých ořechů od maminky.

Recept na Stalinovo kuře s omáčkou Sacivi:

Ingredience:

1,5 kg kuřete

700 g vlašských ořechů

5 středních cibulí

4 stroužky česneku

2 lžíce bílého vinného octa

1 kávová lžička sušeného koriandru

1 kávová lžička pískavice řecké seno (středomořské koření, dá se sehnat i u nás)

1 vrchovatá kávová lžička sušeného měsíčku

½ lžičky skořice

5 drcených hřebíčků

Sůl podle chuti

Červený pepř

Postup:

Do většího hrnce dejte celé kuře a zalijte dvěma litry vody. Mírně kuře povařte a pak dejte na pekáč a pečte při 180 °C. Vývar si schovejte a jeho menší částí kuře během pečení podlévejte. Upečené kuře rozkrájejte na porce.

Nasekejte cibuli na drobno a osmahněte ji na výpeku z kuřete, potom ji rozmixujte do hladka. Cibulovou pastu přidejte do zbytku kuřecího vývaru. Vlašské ořechy umelte a smíchejte s koriandrem, pískavicí, měsíčkem, skořicí a hřebíčkem.

V hmoždíři rozdrťte červený pepř, česnek a sůl, vše přidejte k ořechům a přilijte. Hrnec s vývarem dejte na sporák, zahřívejte a přidávejte směs s ořechy a rozmíchejte do hladka. Odstavte z plotny. Do druhého velkého hrnce naskládejte porce kuřete a postavte na sporák.

Ořechovou omáčku přefiltrujte přes sítko přímo na kousky kuřete. Přiveďte k varu, poté nechte mírně vychladnout a servírujte při pokojové teplotě.