Ochutnal kapra na Vánoce jako první vlámský mnich?

Bujará společnost popíjí jeden pohár vína za druhým. Na stůl se sypou kostky. „Jste banda opilců, které posedl sám ďábel,“ zuří kněží. Lidé je ale neposlouchají. Co na tom, že jsou právě vánoční svátky. Lidé se přežírají a opíjejí, půst nepůst…

Dodržování půstu a bdění u nás patří mezi nejstarší zvyky spojené s vánočními svátky už ve středověku. Domy ozdobí jehličnatým chvojím a den před Kristovým narozením se chodí po domech věřících koledovat. Pojídají se oplatky s medem, ale klidně i česnekem.

Ten se považuje za posilující rostlinu. Kromě houbového kuby se jí i krupičná, prosná nebo hrachová kaše jako znázornění hojnosti.

Dvůr mongolského chána Möngkeho. Právě zde se objeví zvyk jíst na Vánoce kapra.

Doba ďáblových rejdů

Ovšem vánoční půst nedodržuje každý. Spisovatel Jan z Holešova (1366–1436) se rozčiluje, že mnozí se „v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí“. Vyčítá také lidem, že čas Vánoc je pro ně doba ďáblových rejdů.

Například o Štědrém dnu až do rána hrají kostky, aby zjistili, jestli budou mít štěstí ve hře i v příštím roce. Stejně tak peníze na stůl nedávají pro chudé, ale aby se jim množily.

Dnes bývá stromeček samozřejmou součástí Vánoc. Je tomu ale jenom 205 let.

Prostým lidem stačí houbový kuba

Nejstarší zmínka o pojídání kapra na Vánoce pochází z roku 1253, kdy vlámský mnich Vilém z Rubruku (asi 1220–1270) ochutná pokrm na dvoře mongolského chána Möngkeho. Jeho manželka je totiž nestoriánská křesťanka.

„Nejprve se podávalo skopové a pak přišly na stůl veliké ryby, jimž se říká kapr. Z těch jsem jedl,“ líčí svůj zážitek z jídla Vilém.

Zvyk jíst ho na vánoce se ale objevuje poprvé v 17. století, ale lidé ho příliš nedodržují. Masověji je znám až v 19. století.

Do té doby jedí prostí Češi třeba houbového kubu, zelnou polévku, pučálku (naklíčený a opražený hrách) nebo muziku (kaše ze sušeného ovoce).

Současná vánoční klasika - kapr, má svůj původ dokonce už v období středověku. — Současná vánoční klasika – kapr, má svůj původ dokonce už v období středověku.

Stromeček prosadí ředitel divadla

U nás v Čechách se ozdobený stromeček poprvé objevuje 22. prosince 1812. Velkou novinku tehdy s úžasem obhlížejí předvánoční hosté Jana Karla Liebicha (1773–1816), ředitele tehdejšího pražského Nosticova (dnešního Stavovského) divadla.

Po jeho vzoru ho začne strojit šlechta a měšťané. Na tom, že se rozšíří i do obyčejných rodin má velkou zásluhu Vojtěch Náprstek.

Oslava u stromečku se nejdříve ujímá v bohatších měšťanských rodinách.

Vévodí červená, zelená a zlatá

Vánočním svátkům náleží tradiční barvy zelená, červená a zlatá. Zelená znamená nový život, červená je barvou Kristovy krve, zlatá symbolizuje bohatství a také světlo. O obdarovávání příbuzných a přátel máme důkazy už od 16. století.

Ovšem ve skutečnosti jsou dárečky mnohem starší. Staří Římané si dávali maličkosti na oslavu Nového roku.