Nutnost ochránit si nohy před zimou je stará prakticky jako lidstvo samo. Už naši dávní předkové si prostě nohy v botách něčím ovinuli a bojovali tak proti chladu. Kusy látky, zvířecí chlupy, to jsou předchůdkyně dnešních ponožek a punčoch.

Staří Římané už navlékají na nohy první opravdové ponožky – ty pletené se u nich objevují už někdy zhruba ve 3. století. V průběhu středověku se začíná s ponožkami seznamovat také zbytek Evropy.

V 6. století putuje po území dnešní Francie špinavý a zanedbaný muž. Jednoho dne zaklepe na vchod cizího příbytku. Hospodyně, která otevře, by nejraději dveře ihned znovu přibouchla.

Jenže když se pozorně podívá na jeho nohy, pozve ho dál a nabídne mu pohoštění. Muž má totiž ovinovačky, předchůdce dnešních ponožek! Hospodyně si proto myslí, že je to svatý muž. A Boha či jeho pomocníky si přece není dobré rozhněvat.

Aby si nepoškrábali nohy

V Evropě totiž tehdy v době raného nosí „ponožky“ svaté osobnosti církve jako znamení čistoty. Možná jde ale spíše o nutnost, aby si kazatelé příliš nepoškrábali nohy, když putovali od města k městu a kázali Boží slovo.

Někdy kolem roku 1000 ponožkovou módu přebírá také šlechta. Mít něco na chodidlech se stává synonymem bohatství. Konečně 16. století přináší skutečný boom ponožek – lidé si je tehdy začínají dokonce zdobit…

Královna stroj odmítá

V roce 1589 představí anglický duchovní William Lee (1563–1614) světu svůj mechanický pletací stroj. Za nejkvalitnější jsou tehdy považovány pletené punčochy ze Španělska.

Vyrábějí se buď z bavlny nebo hedvábí. I když jsou punčochy z Leeova stroje také kvalitní, anglická královna Alžběta I. (1533–1603) mu odmítne vydat potřebný patent.

Zdůvodní to tím, že jeho punčochy nedosahují kvalit těch španělských. Lee proto stroj vylepší, ale ani poté mu panovnice povolení k výrobě nedá. Tentokrát tvrdí, že by ruční pletaři přišli o práci.

Vynálezce proto odchází do Francie, kde jeho novinku podpoří král Jindřich IV. (1553–1610).