Jaký dětský sen jste měli vy? Stát se popelářem? Nebo letět do vesmíru? Němci Heinrichu Schliemannovi se jeho dětský sen na rozdíl od většiny z nás skutečně vyplnil. A to si nekladl žádné nízké cíle. Chtěl prostě „jen“ objevit Homérovu slavnou Troju.
I když počkat… Nešvindloval náhodou trochu? Kdo vlastně toto slavné město nakonec objevil?
Přestože historicky většinou bereme za objevitele číslo jedna německého obchodníka a badatele Heinricha Schliemanna (1833–1890), ve skutečnosti je to možná s objevem Troje úplně jinak!
Heinrichovy narozeniny
Ze všeho nejdříve se pojďme s nejslavnější postavou na poli objevování Troje seznámit trochu blíže. Dětský křik z hrdla malého Heinricha je slyšet poprvé 6. ledna 1822 v německém Nebukowě. Narodil se do chudé rodiny.
Jeho tatínek je ale vzdělaný pastor, který jej seznámí s Homérovými spisy. Na vzdělání svých dětí mu totiž hodně záleží. Netřeba dodávat, že si Heinrich už jako dítě Homérovo dílo zamiluje a sní o tom, jaké by to bylo navštívit bájné město, o kterém psal.
Jeho cesta životem je dost trnitá. Kvůli nedostatku financí v rodině se mu nedostane kvalitního vzdělání, a tak střídá různá mizerně placená zaměstnání. Jednou dokonce o vlásek unikne smrti, když přežije havárii parníku, na kterém pracuje jako stevard.
Tak se dostane do Nizozemska, z nějž ho dále spletitý vývoj přivádí až do Ruska, kde coby poslíček jedné nizozemské firmy vybuduje slušnou kariéru. V Rusku nakonec také takříkajíc vleze do chomoutu.
Životní obrat
Ptáte se, proč tak podrobně rozebíráme Schliemannův osobní život?
Pro jeho pozdější pátrání po Troje je to dost důležité, protože během nelehkého vývoje nasbíral tento Němec četné zkušenosti, zocelil se, vydělal i podědil dostatek peněz a také se naučil velké množství jazyků.
Domluvil se vedle rodné němčiny také anglicky, rusky, francouzsky, holandsky, španělsky, portugalsky, švédsky, řecky, latinsky, italsky, polsky, arabsky, a dokonce i turecky.
Teď tu však máme více než čtyřicetiletého, zkušeného Heinricha Schliemanna, který se v roce 1866 rozhodne kompletně změnit svůj život. Začíná studovat na univerzitě v Paříži, kde se věnuje vědeckému bádání o možnostech existence skutečné Troje.
Začíná si skutečně plnit svůj dětský sen. Svůj život nadále zasvěcuje vykopávkám v Řecku. A bere to z gruntu. Dokonce se i rozvádí se svou ruskou ženou a bere si za manželku Řekyni, která rovněž miluje Homéra a archeologii.
Do práce!
A tak jsme konečně v západním Turecku na pahorku Hisarlik v roce 1871, tedy v době, kdy je Schliemannovi čtyřicet devět let. Na toto místo ho přivádí jeho detailní znalost Homérových textů o slavné Troji.
Práce jdou ztuha, což bude platit pro celé období, kdy zde Němec se svým týmem pracuje. To ale neznamená, že by neustále nepřicházel na nové a nové nálezy. Většinou, respektive vždy, však jde o artefakt z jiné doby, než kdy měla existovat Homérova Troja.
K nemilému překvapení jde často o artefakty mnohem starší, aniž by se objevovaly takové, které by odpovídaly vyspělé civilizaci, již Homér popisuje ve svém díle. Tak objevuje třeba otesané kvádry podobné takovým, jaké lze vidět v Mykénách.
A také mnohé nápisy vytesané v kamenech. Ač není jisté, zda pocházejí z homérské Troje, Schliemann v to pevně věří.
Je však zmaten tím, že na drtivé většině nálezů jsou pouze vyryté různé symboly (často jde o svastiky), zatímco on se domnívá, že vyspělí Trojané znali písmo. Nebylo snad tomu tak?
Jde to ztuha
Schliemann je po pár letech vysílen a zklamán. Několikrát musí z byrokratických důvodů také pahorek Hisarlik opustit, vždy se sem ale znovu vrátí. Našel toho mnoho, ale nic, co by přesvědčivě dokazovalo existenci Troje.
Zlom však přichází, když objevuje základy čtvercové věže, které odpovídaly tomu, co popisuje Homér. Dále 24. února 1873 objevuje nápis „to hieron“, což znamená svatyně. Schliemann si je jistý tím, že jde o Athénin chrám.
Podobnými nálezy Schliemann postupně dospívá ke stále většímu přesvědčení, že skutečně objevil stavby slavné Troje. Své práce ukončuje na začátku léta 1873 s tím, že jeho úkol je splněn, že je Troja nalezena.
V samém závěru prací se mu podaří vůbec největší objev – odhalí kruhovou hradbu, vedoucí do Sakajské brány. Ta jej přivádí i k domnělému Priamovu pokladu, což je však nález, jehož pravost je rovněž velmi zpochybňována.
Nesmrtelný odkaz
Jak celou dobu naznačujeme, podle Schliemannových kolegů archeologů (nutno podotknout, že i mnohem zkušenějších), je to se závěry Němcova bádání velmi složité. Mezi pochybovači je i Němcův spolupracovník, Angličan Frank Calvert (1828–1908).
Ačkoli tedy Schliemann podle všeho nikdy přísně vzato neobjevil to, co se domníval (ani skutečné zbytky Troji, ani Priamův poklad nebo zlatou masku krále Agamemnona), nelze mu upřít jeden zásadní přínos, a sice to, že správně určil polohu, kde se Homérovské město nacházelo.
Stačila mu k tomu nejen dokonalá znalost jeho textů, ale i nekonečné nadšení, kterým bude již navždy inspirovat badatele z celého světa.
Schliemann ničitel?
Schliemannův amatérský základ v archeologii se podle mnohých negativně projevil nejen v tom, že nepřesně určoval své nálezy, ale také v tom, že svým bádáním nenávratně poškodil spousty dalších památek.
Především zeď z římsko-řeckého období, kterou Schliemann proboural při snaze vniknout do nitra pahorku Hisarlik.
Za nejslavnější dílo, kritizujícího tohoto německého badatelského nadšence, můžeme označit knihu Mýty, skandály a historie od amerických autorů Williama Caldera a Davida Trailla.
Skuteční objevitelé
Přesněji vzato tedy skutečné archeologické pozůstatky Troje neobjevil Schliemann, ale až pozdější badatelé. Všichni objevovali další artefakty velmi postupně.
A vhledem ke stáří nálezů, ale také tomu, že hlavním cílem je vždy jejich porovnání s Homérovým textem, je vždy velmi obtížné stoprocentně označit jejich pravost.
Tak například tým Manfreda Korfmanna (1942–2005) a jeho asistenta Briana Rosea nachází různé hroty a šípy, které podle modernějších postupů bádání odpovídají době, kdy měla Troja existovat.
Jde podle nich o jasný důkaz trojské války, která měla proběhnout v období kolem roku 1200 před naším letopočtem. A nutno podotknout, že jejich výzkumy byly mnohem sofistikovanější než ty Schliemannovy.
Právě objevy Korfmanna jsou dodnes považovány za ty, které skutečně dokázaly, že Homérem popisované slavné město není pouhou legendou, ale že skutečně existovalo.
