Co má nepřítel za lubem? To si přeje vědět každý vojevůdce a je jedno, zda má k dispozici luky a šípy či jaderný arsenál. Metody, jak zjistit protivníkovy záměry, jsou staré jako lidstvo samo. Jednou z nich je i tajné odposlouchávání.

Paláce a sídla vládců byly od nepaměti centrem nejen vysoké politiky, ale i intrik, pletich, úkladů a úskoků. Odposlechy zde nebývaly a dodnes nejsou ničím výjimečným. Avšak skutečnými mistry v podobných činnostech jsou bezpečnostní složky. O jejich snažení vypovídá i nedávný archeologický nález z Moskvy.

Moskevská Rus a Tataři mezi sebou svedli řadu lítých bitev. Oba národy se nešetřily, zároveň však také docházelo k promíchávání mezi nimi, takže genofond současných Rusů nese výrazné tatarské stopy.

Tataři bývali obávanými nájezdníky, dlouhou dobu se zdálo, že jsou neporazitelní. Až v roce 1380 v bitvě na Kulikovském poli nad nimi zvítězila vojska moskevského knížete Dmitrije Donského (1350–1389).

To ovšem neznamenalo, že by se Moskevská Rus definitivně útoků ze strany Tatarů zbavila. A nejen Rus, Tataři pronikali i hluboko do střední Evropy, Morava by o tom mohla vyprávět!

K velkému konfliktu mezi Rusy a Tatary došlo například během 16. století, kdy Moskva byla vypálena a tisíce jejích obyvatel bylo odvlečeno do otroctví. Právě z této doby pochází tajemná místnost, pomocí které obránci Moskvy chtěli zjistit tatarské úmysly.

Při běžných pracích v centru Moskvy byla nedaleko Kremlu objevena tajná místnost. Prostor umístěný do základů z jedné ze zdí býval kdysi součástí dnes již neexistující Bohoslovecké brány. Ta byla zasazena do několikakilometrové zdi s dvanácti věžemi.

Strop místnosti byl klenutý, což celému prostoru dodávalo zvláštní akustické vlastnosti.

Podle archeologů zde mohli obránci Moskvy poslouchat, o čem si povídají jejich nepřátelé na druhé straně zdi. Zatímco v době míru prostory sloužily jako muniční sklady, v době ohrožení města zde vojáci zjišťovali důležité informace.

Podle ruských badatelů je nejvíce zajímalo to, zda Tataři nebudují za zdmi okopy.