Když lidé staví pyramidy, zakládají první města nebo objevují železo, některé stromy už dávno zakořeňují v zemi. Nejstarší dřeviny planety přežívají války, požáry, sucha i doby ledové a dodnes každoročně vytvářejí nové letokruhy. Jejich příběhy dokazují, že příroda umí psát historii mnohem déle než lidstvo.

Jen málokterý strom budí mezi vědci takový respekt jako Methuselah, borovice osinatá (Pinus longaeva) rostoucí v kalifornském pohoří White Mountains.

Její stáří se odhaduje na téměř 4 900 let, což znamená, že začíná růst v době, kdy se v Egyptě teprve rodí první dynastie faraonů. Přesné místo, kde se nachází, zůstává přísně utajeno.

Odborníci se obávají, že přílišný zájem turistů nebo vandalů by mohl strom nenávratně poškodit. Borovice osinaté přitom patří mezi mistry přežití, rostou v neúrodné kamenité půdě, odolávají silným mrazům, větru i dlouhým obdobím sucha.

Za skutečného rekordmana je dnes ale považován také Alerce Milenario, přezdívaný Gran Abuelo neboli Pradědeček.

Tento patagonský cypřiš (Fitzroya cupressoides) v Chile může být podle některých vědeckých odhadů starší než 5 000 let, i když přesný věk zatím zůstává předmětem výzkumu.

Pozoruhodné příběhy píší i další stromy rozeseté po světě. Ve velšské vesnici Llangernyw roste prastarý tis Llangernyw Yew, jehož stáří odborníci odhadují na 4 000 let.

Na řecké Krétě dodnes plodí olivovník z Vouves, který může být starý více než dvě tisíciletí a stále každoročně rodí olivy. Kalifornie se pyšní také legendárními sekvojemi General Sherman a General Grant.

Nejde sice o nejstarší stromy planety, ale svou mohutností nemají konkurenci, General Sherman je považován za nejobjemnější známý strom světa. Výjimečný je i švédský smrk Old Tjikko. Jeho kmen je poměrně mladý, ale kořenový systém přežívá přibližně 9 500 let.

Strom totiž opakovaně odumírá a z téhož kořene znovu vyrůstá, takže představuje nejstarší známý klonální strom na Zemi.

Vyprávějí historii

Jak vlastně vědci zjišťují stáří stromů, aniž by je poškodili? Nejčastěji využívají dendrochronologii, tedy počítání letokruhů z odebraných tenkých vzorků dřeva.

U velmi starých nebo dutých stromů pomáhá také radiokarbonové datování či genetické analýzy kořenových systémů. Přesné určení věku ale bývá často složitější, než se zdá. Mnohé stromy mají poškozené jádro nebo opakovaně obnovují své kmeny.

Jedno je však jisté, tito zelení velikáni představují živé kroniky planety. Každý jejich letokruh vypráví příběh o klimatu, požárech, suchu i lidské historii a připomíná, že některé organismy dokážou přežít celé civilizace.