Církevní synoda, která se sejde v roku 585 ve východofrancouzském Mâconu, schvaluje placení nových daní – desátků. Zúčastnění biskupové si myslí, že když každý oželí desetinu své úrody, bude pro chudé. Ne vždy ale tahle pěkná představa platí.
Desátková daň si najde cestu i do Čech. První pražský biskup Dětmar (v úřadě v letech 976–982) zavádí v Čechách placení desátků. Zmiňuje se o tom také Kosmova kronika:
„Jak ustanovil první biskup Dětmar, dávali desátku dvě kopy obilí, na kopu pak počítáme padesát snopků.“ Ovšem Dětmarovi se nepodaří obyvatele k pravidelnému odevzdávání této daně přimět, protože tehdy ještě nemá oporu v knížeti Boleslavovi II. (asi 932–999).
![Odvádění desátků. FOTO: Ary Johannes Lamme/Creative Commons/CC0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/06/2-53.jpg)
Výběr vázne
Teprve jeho nástupce, druhý biskup Vojtěch (kolem r. 957–997), má více štěstí.
Desátky se mu podaří prosadit především díky tomu, že Boleslav změní názor – jejich placení posvětí v roce 992. Vojtěch tak získává od něj svolení, že může na různých místech budovat kostely a rovněž vybírat desátkové daně. S jejich výběrem to ale není často příliš žhavé.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
„V Čechách nejsou správně odváděny desátky,“ stěžuje si například pražský biskup Ondřej († asi 1223) do Říma.
![Na nepravosti kolem odvádění daně upozorňuje i Jan Hus. FOTO: Christoph Murer 1587/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/06/3-58.jpg)
Hus tne do živého
O nepravostech ve spojitosti s výběrem desátků kážou také církevní reformátoři.
„Tací jsou zloději svatokrádci, jakožto dí sv. Bernard: Jistě dědictví chudých jest zboží kostelů a svatokrádežnou ukrutností se jim utrhuje… věci chudých nechudým dáti jest hřích svatokrádežství!“
Právě těmito slovy obviňuje Jan Hus (kolem r. 1370–1415) církevní hodnostáře, že si desátky nechávají sami pro sebe a nedávají je chudým. Tím pochopitelně proti sobě církev ještě více popudí.