Báje starého Řecka jsou tak poutavé, že přežily dodnes a znají je po celém světě. A nejen to – daly nám i spoustu symbolů, které běžně zahrnujeme do našich životů…
Jenže ať už se skutečně udály, nebo jsou jen čistou fikcí, vypráví se a píší již tisíce let. Jsou ještě vůbec „původní“, nebo už jsme si je dávno přetvořili k obrazu svému?
Zlo bylo ve džbánu!
Mýtus: O PANDÓŘE
Omyl: neměla žádnou skříňku
Prometheus ukradne bohům oheň a dá ho lidem. Ti se díky tomu naučí věci, které jim měly zůstat zapovězeny. Nejvyšší bůh Zeus proto vymyslí pomstu! „Vyrob z hlíny ženu, jejíž kráse nikdo neodolá,“ nařídí božskému kováři Héfaistovi a ten se dá do práce.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Žena dostane jméno Pandóra, což znamená „všemi obdarovaná“. A darů jí bohové skutečně dají mnoho. Afrodita krásu, Apollón lásku k hudbě, Héra zvědavost, Athéna krásné oblečení a Zeus záhadnou skříňku. Co je asi uvnitř?
Přestože ji Pandóra neměla otevírat, je zvědavá a neodolá. A ven na lidstvo se hned vyhrne všechno zlo světa! Bída, nemoci, závist, neštěstí, bolest, zloba…
Pandóra se lekne a víčko hned zase zavře, ale všechno už je pryč. Na dně zůstala jen naděje.
![Kdepak, Pandóra neotevře žádnou truhličku! Představa se vžila díky chybě v překladu. Foto: Gandalf's Gallery / Creative Commons / CC BY-NC-SA 2.0.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/06/1-50.jpg)
Jen chyba v překladu
Pandořina skříňka se v průběhu času stane symbolem. Čehosi zlého, co dostalo najednou volný průchod a nikdo už to nezastavil.
Příběh má mnoho různých výkladů, v jednom se však většina z nich mýlí – Pandóra nikdy žádnou skříňku neměla!
Nejstarší zaznamená verze pochází zhruba z přelomu 8. a 7 . století př. n. .l., z pera řeckého básníka Hésioda. A ten píše, že Pandóra má zlo ukryté v nádobě zvané „pythos“.
A to není žádná skříňka, truhlička či dřevěná krabička, jak si ji většinou představujeme. V tehdejší době to je nejspíš keramická dóza podobná džbánu, ve které se skladuje olej nebo víno (ale i zpopelněné lidské ostatky).
Když ale v 16. století Erasmus Rotterdamský (1466-1536) přeloží Hésiodův příběh z řečtiny do latiny, „pythos“ neprávně zamění se slovem „pyxis“, což znamená krabici!
A v češtině poté vznikne poetičtější „skříňka“, kterou už Pandóře, často označované za první smrtelnou ženu světa, jen tak nikdo neodpáře.
![Zlo se vyhrne na svět z nádoby zvané pythos, připomínající karafu či džbán. Foto: Ángel M. Felicísimo from Mérida, Creative Commons / CC BY 2.0.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/06/2-49-768x1064.jpg)
(Ne)smrtelný hrdina
Mýtus: O ACHILLOVI
Omyl: jeho zranitelným místem nebyla pata
„Tvůj syn bude velmi silný a slavný. Věhlasem předčí svého otce!“ Věštba, která potká Thetis, dceru mořského boha Nérea, není paradoxně moc přívětivá.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Nápadníci se samozřejmě zaleknou, vycouvá i samotný nejvyšší bůh Zeus a podstrčí ji raději „obyčejného“ smrtelníka Pélea. Narodí se jim syn Achilles.
Další věštba však tvrdí, že syn zemře velmi mladý! A vyděšená Thetis ho tedy hned po narození vykoupe v podsvětní řece Styx. Čarovná voda má učinit jeho tělo nezranitelným.
Příběh o tom, jak (dle jedné verze) drží malého Achilla při koupeli za patu, a tu mu tedy nenamočí, všichni známe. Pata zůstane jediným zranitelným místem na Achillově těle. A druhá, neblahá věštba, se bohužel naplní… Anebo to bylo jinak?
![Achilles nebyl zasažen šípem do paty, ale do kotníku. Foto: 27707 / Pixabay.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/06/3-54-768x778.jpg)
Pozor na anatomii!
Achilles se skutečně stane silným bojovníkem, prý nejstatečnějším ze všech hrdinů bojujících v trojské válce. Homér ho však ve své Íliadě vůbec nepopisuje jako nezranitelného. Prý jen obléká zázračné brnění, které mu matka nechala vyrobit od kováře Héfaista.
Nepíše o žádném „zranitelném místě“ a nakonec ani nepopisuje způsob, jak Achilles zemře. Pouze je prý „odsouzen k smrti pod rukama Parise a Apolóna“.
Kde se tedy vzal příběh o patě? Až na konci 1. století př. n. l. se zmiňuje římský básník Vergilius (70-19 př. n. l..) ve svém díle Aeneis, že Achilla zabije Parisův šíp.
Kam se však šípem trefí, o tom píše až v 1. století našeho letopočtu básník Statius (45-96) v eposu Achileis. Bylo to do místa, za které ho držela matka při koupeli v zázračné řece, nikoliv však do paty, ale do kotníku!
Záměnu kotníku s patou vysvětluje slovník Oxford English dictionary na latinském slově talus. To původně znamená kotník, ale v průběhu středověku dochází ke změně významu. Dnešní italské tallone či francouzské talon už znamená patu!
Že notoricky známé úsloví Achillova pata vlastně vzniklo chybou, dokazuje i kresba na jedné řecké nádobě z doby asi 540 př. n. l. Zobrazuje poraženého Achilla, se dvěma šípy zabodnutými v těle. Jeden má v zádech, druhý skutečně přesně v kotníku!
![Homér toho o smrti Achilla moc nepíše. Možná ani žádné „zranitelné místo“ neměl. Foto: NikonZ7II / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/06/4-15-768x1451.jpg)