Josef drží v roce 1780 za ruku svůj poklad, sedmiletou dceru Marii Terezii.

Přestože si o něm všichni myslí, že je povýšený a necitlivý člověk, ve dne v noci sedí u lůžka nemocné dívky a podává jí léky. „Nezbylo mi už vůbec nic,“ prolétne mu hlavou, když holčička, jediná památka na milovanou Isabelu 23. ledna zemře.  

Krátce před jejími osmými narozeninami tak císař Josef II. (1741-1790) přichází o jediné dítě. Se svojí druhou ženou Marií Josefou žádné potomky nemá. Od prvního okamžiku k ní cítí takovou nechuť, že se nikdy nepokusí se s ní intimně sblížit.

Když se v roce 1766 doslechne, že po vídeňském dvoře kolují zvěsti, že císařovna je těhotná, cynicky poznamená, že „by o tom přece musel něco vědět.“ Se svojí nemilovanou chotí rozhodně nezachází v rukavičkách. Přesto počet jeho potomků možná není konečný. 

Obšťastnil Židovku? 

Po Vídni se totiž v první polovině 19. století pohybuje muž známý pod jménem Joseph Gottfried Pargfrieder (1787 – 1863), syn Židovky Anny Moserové, manželky lesníka z lovecké chaty v dolnorakouském Marcheggu, kde vysoká šlechta tráví svůj čas na honech.

Císař sice střílení zvěře neholduje, ale přesto se mohl v chatě objevit. Pargfrieder svého otce nezná, a proto s oblibou dává k lepšímu, že je synem samotného císaře.  

Levoboček dodává boty  

Jde jenom o domněnku, kterou nicméně nelze úplně vyloučit, protože Josef zkoušel své milostné štěstí i u komorných. Pargfrieder ale nemá pro své řeči žádný konkrétní důkaz, ten by mohly podat jedině srovnávací testy DNA. Údajný levoboček zbohatne během napoleonských válek jako armádní dodavatel potravin, šatů a bot.

Buduje v roce 1849 také vojenský památník ve vesnici Heldenberg (pahorek hrdinů, památník se sochami císařů a hrdinů z rakouské armády – pozn. red.) asi 50 kilometrů severozápadně od Vídně.  

Starý hřích má dlouhý stín 

Josef už je téměř čtvrt století po smrti, když vyplouvá na světlo jeho další možný hřích. 22. listopadu 1814 si na vídeňském dvoře u císaře Františka II. (1768 –1835) vymáhá audienci český manželský pár Václav a Anna Marie Veverkovi.

Václav během setkání přesvědčivě tvrdí, že jeho žena je dcerou „nebožtíka císaře Josefa II.“ Jestli říkal pravdu, nebo si všechno vymyslel, aby získal finanční podporu, těžko říci.

Jisté je jenom to, že František Veverkovým nechal vyplatit 400 zlatých, aby mohli zaplatit dluhy.  

Největší láskou je stát 

František ví, že jeho strýc si zálety dopřával, a proto manželům peníze raději dá. Zřejmě spíše kvůli tomu, aby měl jednou provždy klid.

I tady chybí jakýkoli důkaz a ani písemné prameny nenaznačují, že by Anna Marie měla vznešený původ. „Sexuálně náruživý Josef jistě nebyl, ale ani sexuální asketa,“ hodnotí ho střízlivě dějepisec Weissensteiner a k případným císařovým nemanželským dětem se staví rezervovaně.

Historikové se shodují v tom, že Josefova láska patřila v pozdějších letech především správě státu.