Nad keňským Tsavem se rozprostře noc. Nebe označkují myriády hvězd. Fascinující výjev však nemá publikum. Zraky zdejších mužů s bázní pročesávají okolní savanu. Nervózní šepot protne srdceryvný řev a volání o pomoc. A brzy další.
Píše se rok 1898. Dělníci na stavbě železnice do Ugandy zažijí nefalšovanou noční můru. Dva bezhřívnatí lvi tu zabijí 135 lidí!
Ozve se výstřel. Zase minul – tma hraje proti němu. Irský rodák John Henry Patterson (1867–1947), který vede stavbu železnice z Mombasy do Ugandy, se pokouší lvy zastřelit ze stromu. Vždyť za pouhé dva dny zabili 35 afrických dělníků!
Na dva zdatné samce lva pustinného (Panthera leo)nakonec povolá posily. Než se podaří tyhle velké kočky skolit, vyškrábe se počet obětí na 135! Smutný rekord je naštěstí ojedinělý.
Lvi na lidi neútočí tak často, jako třeba levharti (Panthera pardus) nebo tygři indičtí (Panthera tigris tigris). Zajímavé ale je, že k útokům na člověka mají blíž lvi chovaní v zajetí.
Velká kočičí pětka
Která kočkovitá šelma je největší? Velká část lidí by tipla právě lva. Jenže tomu patří až druhá příčka, o vítězství ho připraví tygr. Oba patří do takzvané pětice velkých kočkovitých šelem.
Do výčtu nám chybí ještě levhart, jaguár (Panthera onca) a u nás nepříliš známý irbis (Panthera uncia). Tomu se přezdívá levhart sněžný, jenže je menší a robustnější než pravý levhart. Lev z téhle skupinky trochu vyčnívá.
Všechny dospělé velké kočky totiž mají srst s kresbou (a pokud byste někdy náhodou oholili třeba tygra, zjistíte, že stejné pruhy má i na kůži). Aby lví šatník nestrádal, získá král zvířat hřívu. Neplatí ale, že lvici od lva spolehlivě poznáte tak, že hřívu nemá.
Jak odlišit jednotlivé druhy lva? Dřívější odpověď by zněla, že nejsnáze podle hřívy. Jenže to je střela úplně mimo terč. Hustota, tvar a barva hřívy se totiž řídí hlavně prostředím, kde lev žije – a také produkcí testosteronu.
V místech, kde je největší vedro, mívají lvi hřívu menší a světlejší. Ostatně, v Africe narazíte i na lvi, kteří hřívu nemají. Mohutná hříva však bývá odrazem zdravého jedince a dobré genetiky. A tak se tihle samci častěji dočkají pozornosti samic.
Ve vedru ale nejde zrovna o nejpříhodnější výdobytek evoluce – jen si zkuste omotat v srpnu krk tou nejteplejší šálou. Na druhou stranu, hříva funguje jako skvělá ochrana krku při soubojích. A lvi jsou poměrně velcí rváči…
Co bude k obědu? 40 kilo masa
Slavná velká kočkopětka by žádný supertým nevytvořila. Lvi se totiž nemohou s gepardy a levharty ani cítit. Pokud se nějaký objeví na lvím území, král zvířat se ho snaží okamžitě zlikvidovat. Vzájemně si vraždí mláďata.
Je to v podstatě prevence – na vítěze zbude víc kořisti. Lev je pořádný jedlík, ale jen nárazově. Klidně poobědvá až 40 kilogramů masa, ale další týden odpočívá a teprve poté se vydá na lov.
U jezera spásá trávu stádo čítající asi 2000 pakoňů žíhaných (Connochaetes taurinus) a početná rodinka zeber (Hippotigris). Spolu s antilopami (Antilopinae) a buvoli africkými (Syncerus caffer) jde o oblíbenou lví kořist.
Na lov se ale vydávají nejčastěji samice. Jsou menší a mrštnější. Lvi loví obvykle jen tehdy, pokud jsou samotářští nebo má smečka zálusk na velké zvíře. Pak se hodí síla lvího samce.
Lvi si ale troufnou i na slony a na dolním toku africké řeky Kwando, který se jmenuje Linyanti a je pravým přítokem Zambezi, loví dokonce hrochy! Lví smečka si příležitostně došlápne i na nejvyššího ze savců – žirafu.
Na takovém lovu se teprve ukáže schopnost kooperace. Pokud chybí, z oběda nic nebude…
Lov začíná
Lvice se pomalu plíží proti větru k několika pakoňům postávajícím dál od stáda. Lvi nejsou dvakrát vytrvalá zvířata. Musí se dostat alespoň na 30 metrů od objektu zájmu, jinak nemají moc šancí na úspěch. Obklíčí jej. Jako na povel vyrážejí vpřed.
Scénu jako z filmů, kdy lev skáče mnohametrovým skokem na krk kořisti, ale nečekejme. Pakoně musí doběhnout a bleskurychle zaútočí drápy. Když už skáče, tak maximálně ze dvou metrů. Pokud by si pakůň všiml šelem dřív, měl by velkou šanci utéct.
Dokáže běžet 70 kilometrů v hodině, lev 59. Jen několik výjimečných lvích jedinců zvládne rychlost blížící se 80 kilometrům v hodině, ale to je rarita.
Malé kořisti je lvice s to srazit tlapou vaz, u až 270kilogramového pakoně zaryje drápy i zuby do hrdla, aby zastavila průtok krve do mozku. Stisk je to značný – až 1300 newtonů.
Jen pro srovnání, pokud se právě zakousnete do steaku, vyšší číslo než 600 newtonů člověk obvykle nezvládne. Na zvířeti zůstane viset, dokud ho neuštve. Přední tlapy může také použít ke rdoušení. Lov byl úspěšný. A kdyby ne?
Lvi nepohrdnou ani zdechlinou, pokud ji usmrtilo jiné zvíře. Ještě zbývá hostinu uchránit před dalšími hladovými krky, zejména dotěrnými hyenami (Hyaeninae). Pokud by se smečka vydala lovit v noci, bude slavit ještě větší úspěchy.
Nebude se muset plazit, ale postačí lehce našlapovat. Lvi vidí dobře i potmě a navíc mají skvělý sluch.
Kdy je lev v říji? Kdykoliv…
Víte, že jeleni (Cervinae) mají říji v září a ne v říjnu? Bachyně prasete divokého (Sus scrofa) se v našich podmínkách páří od listopadu do ledna. A kdy na tyhle radovánky přijde čas u lvů? Kdykoliv.
Ovšem lvice mají takzvaný estrální cyklus, ve kterém se střídá období říje a klidu. Ve smečce bývá sladěný a lvice se snaží „držet basu“ a zabřeznout v podobný čas. Lví námluvy mají značně temperamentní nádech.
Lev s lvicí se pustí do souboje, který může trvat i několik dní! Během něj kopulují. A to až 40krát za den! Páření je v tu chvíli prioritou, tak jde stranou i hlad.
Za 100 až 120 dní přijdou na svět roztomilá lvíčata. Lvice porodí obvykle mezi jedním až čtyřmi. 80 procent mláďat se nedožije ani dvou let.
Stanou se kořistí jiných zvířat, zabije je konkurenční samec, který přemůže vůdce smečky, anebo padnou za oběť hrátkám starších sourozenců. Když k tomu přičteme ještě nemoci, šance na dosažení dospělosti, která přichází kolem čtvrtého roku života, není veliká.
Poté je beztak dominantní samec vyžene a musí se protloukat sami. Někdy utvoří menší skupinky lvů a pokusí se odlákat samici z jiné smečky, nebo rovnou vyzvou na souboj hlavního lva. Pokud se jim daří, dožívají se 10 až 14 let, v zajetí i 20.
