Je to jako noční můra. Sotva se švédští vojáci vylodili v německém Lübecku, ocitli se ve francouzském obklíčení. „Odevzdejte zbraně!“ přikazují muži maršála Bernadotta. Švédové padnou do zajetí. Nemají se v něm ale vůbec špatně.

Maršál nařizuje vrátit jim zabavené osobní věci, důstojníkům koně a kordy. Švédského generála, barona Mörnera, zve na oběd.

Napoleon (1769–1821) táhne Evropou a pruská armáda se v roce 1806 ocitá na pokraji zkázy. Ve chvíli totálního zmaru však Švédům – pruským spojencům – svitne jiskřička naděje. Z galantního chování maršála Jeana-Baptista Julese Bernadotta (1763–1844) jsou doslova u vytržení a ještě dlouho po návratu domů budou na jeho dobrodiní v Lübecku vzpomínat…

Potrestaná aktivita Na Karla XIII. (1748–1818) je žalostný pohled. Jen několik měsíců poté, co usedl na švédský trůn, postihl 61letého krále infarkt. Ve zuboženém stavu není schopen vykonávat státnické funkce.

Dědice nemá. Obě děti, které zplodil se svou zákonitou manželkou, zemřely a je zřejmé, že další už mít nebude. Švédové se po následníkovi trůnu musejí poohlédnout jinde – tím spíš, že se zdravotní stav Karla XIII.

týden od týdne horší. Volba padá na dánského prince Christiana Augusta (1768–1810), jenže ten umírá krátce po svém příjezdu do Švédska.

„Co kdyby se naším králem stal maršál Bernadotte?“ říká si při vzpomínce na Lübeck baron Carl Otto Mörner (1781–1868) a pouští se do vyjednávání. Vláda ve Stockholmu je však z jeho samostatné aktivity natolik zaskočená, že milého barona vsadí do vězení.

Až později se představitelům Švédska Bernadottovo jméno rozleží v hlavě. Armádní kruhy tlačí na to, aby v čele země stanul ostřílený voják. Dobré vztahy s Francií také nejsou k zahození.

Kdybych já velel… „Je to celé absurdní,“ prohlašuje Napoleon, když se dozvídá, že by se jeden z jeho maršálů mohl stát králem. Nakonec ale Bernadottovi, který je odhodlaný vrhnout se do švédského dobrodružství po hlavě, nebrání.

Snad se ho chce zbavit… Oba muže sice pojí příbuzenský vztah – Bernadotte je švagrem Napoleonova bratra Josefa (1768–1844) –, ale společnou řeč nikdy nenašli. Bernadotte jako jeden z mála francouzských vojevůdců se odváží císaře kritizovat.

„Kdybych já velel celé francouzské armádě, dokázal bych vhodným manévrováním přinutit Rakušany, aby bez boje složili zbraně,“ prohlašuje třeba během bitvy u Wagramu v červenci 1809. Jakmile se to sebestředný Napoleon doslechne, je vzteky bez sebe.

Neposlušná loutka „Jeďte, ať se náš osud naplní,“ s těmito slovy Napoleon vysílá Bernadotta v létě 1810 do Švédska. Marně se předtím snažil vymámit z něj slib, že skandinávská země proti Francii nikdy nepozdvihne zbraně.

Přesto doufá, že bude mít napříště ve Stockholmu spojence. „Srdcem jsem zůstal Francouz,“ dušuje se Bernadotte před odjezdem, titul švédského korunního prince mu ale rychle změní priority. Na severu Evropy je mimořádně populární a na milost ho bere i Karel XIII.

, který se dříve představě Francouze jako svého dědice bránil. Vzhledem k jeho nemohoucnosti funguje korunní princ de facto také jako regent. V roce 1812, když Napoleon táhne do Ruska, vyhlašuje Karel Jan, jak teď zní Bernadottovo adoptivní jméno, švédskou neutralitu.

Během bitvy u Lipska v říjnu 1813 už ale stojí na straně protinapoleonské koalice a jeho Severní armáda v ní významně přispěje k porážce Francouzů.